Zlatý hoch ze zimních her 1998, trojnásobný mistr světa či několikanásobný vítěz české nejvyšší soutěže. To vše byl Roman Čechmánek. Ojedinělý gólman, který se stal ikonou brankářského řemesla v České republice a jehož svícen života předčasně zhasl v pouhých dvaapadesáti letech.
Sportovní žurnalisté mohli jásat, českoslovenští mladíci získali bronzové medaile! Bodově je tehdy táhl Martin Ručinský, v brance se poté mohli spolehnout na mladíky Milana Hniličku a Romana Čechmánka. Oba toužili stát se brankáři na profesionální úrovni. Jen stěží si mohli představit, že se spolu za sedm let potkají na zlatých hrách, které vejdou do dějin sportovní historie. Ale nejdříve postupně.
Roman Čechmánek se narodil 2. března 1971 a již v mládeži se statečně prosazoval v kádru Zlína. Do hlavního mužstva jej ale nechtěli, brali ho jakožto neperspektivního benjamínka. Přednost mezi třemi tyčemi obdrželi Ladislav Blažek s Pavlem Malačem. Více prostoru tak v tamní nejvyšší československé soutěži dostal v Jihlavě, kde byl na vojně. Měl to tehdy velmi těžké.
„V té době jsem se oženil, manželka čekala dítě (syn Roman, pozn. autora). Jednu chvíli jsem byl bez angažmá. Abych uživil rodinu, makal jsem rukama, vydělával jsem si jako elektrikář,“ vzpomínal urostlý gólman, který ani zpoza rozvaděčů neztratil vizi, že si jednou splní svůj velký sen. Klíčové bylo upsání se Vsetínu.
Tehdy prvoligový mančaft potřeboval parťáka k Ivu Pešatovi. Volba padla na mladičkého maskovaného muže. Právě zde odšpuntoval Čechmánek svou mohutnou krasojízdu. Hned ve své první sezoně dostal prostor rovnou ve 41 zápasech, inkasoval přitom v průměru pouze 1,43 gólu na zápas a právě on dovedl vsetínské do nejvyšší české soutěže, kde parta ze Zlínského kraje začala psát doposud nevídaný příběh na českých kluzištích. Tehdy 2. ročník samostatné české nejvyšší soutěže si podmaňovala parta Pavla Patery. S neuvěřitelnými 49 asistencemi byl nejlepším nahrávačem ligy, gólové hody servíroval převážně Martinu Procházkovi s Otakarem Vejvodou. Legendární útočné trio protančilo až do samotného finále. Tam ale narazili na nováčka ze Vsetína. Ten potvrdil perfektní výkony v základní části a Kladno zdolal 3:1 na zápasy. Zlínu sice patřilo úvodní kolo, které si podmanil v poměru 6:3, zbytek série si ale ohlídala družina trenéra Horsta Valáška. Čechmánek nadále ve finálových branách inkasoval pouze čtyři branky a pokryl 90 střel soupeře. Paradoxně tak rozesmutnil klub, do jehož kádru se ještě před pár lety nedostal.
Odměnou za spolehlivé výkony skrz celý ročník mu byla nominace na jeho prvotní mistrovství světa 1995. Jedničkou se stal tehdy Roman Turek, po jednom utkání poté měli Petr Bříza i Roman Čechmánek.
Vsetín neusnul na vavřínech a Roman Čechmánek na tom měl lví podíl. Nováčka sezony tehdy obdržel olomoucký Ondřej Kratěna, nejlepším brankářem ligy byl zvolen již ostřílený Čechmánek. Nadvláda v základní části utekla Vsetínu o pouhé dva body, na výsluní se kochala pražská Sparta. Ta však padla rukou Litvínova v semifinále a černo-zlatá družina si tak kráčela za historickým okamžikem, který však zhatil opět Roman Čechmánek se svým Vsetínem. HC Petra Vsetín tak slavil druhý titul v řadě, naopak Litvínov si na historické oslavy musel počkat dalších devatenáct let.
A hoch se zlatavou výstrojí jel opět na světový šampionát, tentokráte ale ve zcela jiné roli. Padla na něj role jedničky, záda mu kryl Milan Hnilička. Dva kamarádi z mládežnických reprezentačních akcí se tak opět setkali v národním týmu. Čechmánek ve svatyni čaroval, procentuální úspěšnost zákroků udržel na 92,9 %. Ve vyrovnané bitvě o bronz porazilo Česko ruskou mašinu 4:3 a radovalo se ze zisku bronzových medailí.
Roman Čechmánek zkrátka čaroval za každých okolností, ve statistikách play off české ligy byste z tohoto období marně hledali číselný údaj pod 92% úspěšností zákroků. Z nechtěného brankáře se stal fantom se svým osobitým stylem, jehož zlatavé betony a chladnokrevný přehled byl vzorem pro nejednoho malého chlapce na hřišti s kšiltovkou místo lapačky v ruce.
Nutno vyzdvihnout i další reprezentační akce Romana Čechmánka. V Naganu sekundoval naprosto bezchybnému Dominiku Haškovi a stal se jedním z členů zlaté party, která vyrazila dech celému hokejovému světu. Na konci sezony se rovněž opět představil na světovém šampionátu, v němž odchytal dva duely.
Velká vsetínská show skončila až příchodem nového století. V sezoně 1999/2000 došel Vsetín opět do finále, vůbec poprvé ale ochutnal trpkou chuť porážky. Šampiónem se stala HC Sparta Praha.
Na reprezentační úrovni sklízel úspěchy i po turnaji století. V letech 1999 a 2000 slavil s Českem tituly mistrů světa. Byly to tak první krůčky ke zlatému hattricku. K něčemu, co ani v roce 2023 nikdy nikdo nezopakoval.
„Turnaj v Petrohradě? Byl to jeho turnaj. Čeman většinou dělal dvojku, ale tehdy v Rusku byl jednička a držel nás. Hlavně v semifinále s Kanadou. V Petrohradu nám mistrovství světa vychytal,“ vzpomínal později Robert Reichel.
Čechmánek byl navíc na draftu v 6. kole vybrán Flyers. Tehdy již zkušený brankář se tedy poprvé ve své kariéře vydal za hranice a to rovnou do nejlepší ligy světa.
Začátky měl krušné. Po účasti na kempu byl poslán o patro níže do AHL. Nastoupil do tří zápasů a připsal si jednu bitku, kdy se zastal napadeného spoluhráče. Následně byl povolán do NHL. Svými výkony vyrazil všem fanouškům Philadelphie dech. Nečekaně totiž předčil Briana Bouchera. Vychytal celkem deset čistých kont a coby nováček se natahoval po Vezina Trophy, která se každoročně uděluje nejlepšímu brankáři ligy. V té jej nakonec předčil jeho krajan Dominik Hašek, Česko však i tak mělo v All-Star týmech NHL česká zastoupení v obou brankách, což byl grandiózní pohled.
Celkově za Philadelphii odchytal tři sezony, v nichž nastoupil celkem do 163 duelů. V každé sezoně udržel procenta úspěšnosti zásahů nad hranicí 92 % a celkově dvacetkrát vychytal čisté konto. V této statistice mu v klubové historii náleží 2. místo, lépe si počínal pouze Bernie Parent. Jednou slavil zisk Jennings Trophy za nejmenší počet inkasovaných branek. Výraznějšího klubového úspěchu se ale s Flyers nikdy nedočkal. Tamním příznivcům se zapsal do historie jako gólman s charakteristickou výstrojí a osobitým vystupováním. V play off roku 2002 totiž Philadelphia prohrávala s Ottawou. Za nepříznivého stavu vyjel tehdy Roman Čechmánek až k červené čáře a divokými gesty se snažil své spoluhráče vyhecovat. V Americe však na toto ještě nebyli zcela zvyklí a brali to spíše jako nekolegiální a nesportovní chování. Onen výstup probírala tehdy široká hokejová veřejnost. Organizace Flyers naň ale nakonec ani po odchodu nezanevřela.
„Na Romana vzpomínám v dobrém, rozuměli jsme si, trávili jsme spolu hodně času,“ hodnotil zpětně společné angažmá u Philadelphie Michal Handzuš.
Svou zámořskou kariéru tak „Checko“ dochytal ve službách Los Angeles Kings, kde se o prostor v brankovišti dělil s Cristobalem Huetem, dva zápasy za LA si paradoxně připsal i jeho již známý kolega Milan Hnilička. Své první čisté konto v dresu Kings odchytal Čechmánek právě proti Philadelphii Flyers. Následně odjel na domácí turnaj, v němž zasáhl do utkání se Švýcarskem a podal výborný výkon.
Ve výlukové sezoně se coby třiatřicetiletý veterán vrátil zpět do České republiky a to přímo do Vsetína, odkud vystřelil do světového hokeje. Jenom tak doplnil zvučná jména, kterými byla kvůli stávce NHL česká soutěž napěchovaná. Martin Havlát, Radim Vrbata, Tomáš Kaberle, Milan Hejduk či Pavel Kubina. Čechmánkovo výkony v záři reflektorů byly spolehlivé, zářné sezony onoho celku ale již polapil opar nostalgie a času minulého. Vsetínu se nedařilo, s 54 body skončil na 12. místě, tedy bez účasti v play off. Následně ještě naposledy okusil zahraniční štaci, když se objevil v kádru německého Hamburg Freezers a švédského Linköpingu. Kariéru ale nakonec přece jen zakončil v české kotlince.
V lednu 2007 doplnil kádr Třince. Celkově v základní části za Oceláře v průběhu tří let odchytal 58 utkání, ve kterých si opět udržel skvělou procentuální úspěšnost (92,05 %) a byl tak výborným parťákem pro o čtyři roky mladšího Vladimíra Vojtka. Svůj poslední ligový duel odchytal Čechmánek 17. února 2009 v osmatřiceti letech proti Plzni. Trefy Peterka a Semana nestačily, Třinec padl těsně 2:3, z brankářů byl tak šťastnější plzeňský Jan Chábera na druhé straně. Pak se zatáhla opona. Velikán českého brankářského řemesla pověsil brusle na hřebík. Po čtyřech letech v NHL, několika titulech mistra české extraligy, olympijském zlatu z Nagana a titulů mistra světa. Statisticky na tom byl nadále výborně. Jako by pro fantoma ze Zlínského kraje neexistovalo stárnutí. „Checko“ skončil na vrcholu.
V brance se však ještě objevil, konkrétně na Souboji Legend českého a slovenského hokeje na počátku kalendářního roku 2023, kdy si narvaná O2 aréna mohla ještě jednou užít nyní již jeho old school styl a nekonečnou mrštnost, kterou zvedal diváky ze sedadel. A sic tvrdil, že do akce šel pouze na apel svých vnoučat, která chtěla vidět dědečka chytat, bylo vidět, že návrat do brankářské výstroje si užívá.
Srdce velkého muže dotlouklo v listopadu 2023, našel jej jeho syn poté, co nereagoval na telefonáty. Bylo mu pouhých dvaapadesát let. Příčina úmrtí veřejnosti zatím odhalena nebyla.
„Byl to vynikající parťák. Velmi jsme si rozuměli. Vztahy mezi námi byly výborné, je to pro mě velmi smutné,“ vzpomínal krátce po tragické zprávě Dominik Hašek.
Čistě ze sportovního hlediska se stal Roman Čechmánek naprostou osobností. Pokud by se měl vybírat list nejlepších brankářů české hokejové historie, jistě by ve výčtu nechyběl. Roman Čechmánek se stal sportovní legendou českého sportu. A legendy v srdcích hokejových fanoušků nikdy nezemřou.
Autor: František Kalina