Lední hokej má kořeny v Kanadě, velmi rychle ale připlul do České republiky a doposud je suverénně na špici popularity mezi ostatními sporty. I hokejový analfabet by jistě poznal záběry z Nagana, Moravcův zlatý gól ze šampionátu 2001 nebo vyrovnávající trefu Karla Rachůnka v semifinále proti Švédsku. Napříč celou zemí by však tyto bitvy nebyly zaznamenány, nebo by se dokonce vůbec neodehrály a to nejen bez hokejistů, ale také bez hrdinů bez bruslí. Jsou to fotografové, fyzioterapeuti či trenéři. A právě těmto lidem bychom chtěli věnovat naší novou rubriku “Hrdinové bez bruslí“. Prvním hostem se stal designér hokejových masek Bohumil Korál, jehož výtvory okusily i atmosféru NHL a který tedy poskytl exkluzivní rozhovor, přímo pro Milujeme Hokej!
Jak jste se k této jedinečné práci vlastně dostal?
Pracoval jsem v devadesátých letech v Německu jako lakýrník. Malování jsem měl vždycky jako koníček a v kombinaci s lakováním, které je při malování masek také potřebné, vše nakonec hezky zapadlo dohromady a začal jsem se věnovat technice airbrush, kterou se masky malují.
Věnoval jste se tedy malování už od dětství? Jelikož vaše práce jsou mnohdy dotaženy do maximálních detailů.
Ano, od malička jsem rád maloval. V dětství jsem si třeba maloval helmy závodníků Formule 1.
Vaše láska k hokeji je znatelná. I tuto vášeň tedy v sobě máte od dětských let?
Už jako malý jsem sledoval hokej. Můj otec byl velký sportovní fanoušek. Dodnes si pamatuji, když jsme spolu sledovali hokejové zápasy našich s Rusákama.
O brankářích často kolují fámy, že jsou to lehce excentričtí lidé. Vy je ale znáte dobře i mimo kabinu. Jak moc jsou tedy tato tvrzení pravdivá?
Většina hokejových brankářů jsou normální lidé a nevidím žádné rozdíly mezi hráčem a brankářem.
Pamatujete si vaši první hokejovou masku? Pro koho byla, co na ní bylo vyobrazeno?
Moji první hokejovou masku jsem maloval pro Pavla Cagaše, který tehdy chytal v Havířově. Bylo to někdy v roce 1997. Já jsem dopisem oslovil několik extraligových týmů s nabídkou malování masek a ozval se právě jenom Pavel Cagaš (úsměv).
Pod rukou vám prošly helmy, které se objevily na uplynulých zimních hrách. Symbolika ohledně tohoto turnaje je velice citlivá. Jak moc to člověka při tvorbě omezuje?
Na maskách pro tento turnaj nesmějí být žádné jiné symboly, než státní znak a vlajka. Proto je složité dát ten design dohromady tak, aby to nebylo moc nudné.
U několika soutěží je standartní, že se reklamy lepí i na helmy. Jak se s tím při tvorbě vyrovnáváte, neberete to svým stylem jako dehonestaci?
Reklamy a nálepky na maskách se používaly dříve. Nyní už brankář nemusí mít na masce nalepenou reklamu. Je to z důvodu bezpečnosti. Puk musí po masce sklouzávat a ta nálepka to občas znemožňovala.
Pracujete hned s návrhem, nebo v průběhu tvorby s brankáři komunikujete ohledně detailů? Nechají vám i úplně volnou ruku?
Někteří brankáři chtějí vytvořit gr. náhled, ale většinou vše nechají na mně. Jen řeknou, co by na masce chtěli mít a já už jim to nějak uzpůsobím, aby to vypadalo dobře. Oni většinou znají moji práci a styl, tudíž už mi trochu důvěřují.
Je jasné, že vaše práce je časově nesmírně náročná. Dá se vůbec říci alespoň částečný odhad, jak dlouho u jedné takové masky v průměru strávíte času?
Některá maska je hotová za několik hodin, na jiné strávím několik dní. To záleží na náročnosti motivu.
Vaše výtvory je možné vidět ve všech možných soutěžích. Koukáte v televizi někdy na své masky? Musí to být krásný pocit.
Ano, je hezké vidět svoji práci v televizi. Několikrát se stalo, že moji práci ohodnotili i komentátoři při přenosu. Například Robert Záruba jednou pronesl: „…krásná práce z dílny mistra Korála ze Sušice….“ To potěší.
Na svých sociálních sítích jste představil nespočet fantastických prací. Jaká maska byla pro vás největším oříškem? Existuje vůbec taková?
Tak největší oříšek si nepamatuji. Jen si vzpomínám, že jsem se jednou snažil marně vysvětlit zákazníkovi, že nejde na kulatou masku udělat po celé ploše přesnou šachovnici. Až když jsem mu řekl, ať si vystříhá z lepicí pásky čtverečky 3×3 centimetru, nalepí je na míč a zkusí je spojit po celé ploše, tak aby ty čtverečky navazovaly, uznal, že to opravdu nejde.
Tvorba masek je obecně krásný proces, kdy se z obyčejné ochrany hlavy stává umělecké dílo. Existuje proto helma, na níž vzpomínáte obzvlášť rád?
Nejraději vzpomínám na masku, kterou jsem maloval pro Pavla Francouze do Colorada Avalanche a on v ní vyhrál Stanley Cup. Tato helma je dokonce vystavena v trvalé expozici Hokejové síně slávy v Torontu.
V současné době spolupracujete například se Stanislavem Škorvánkem či s francouzskými gólmany. Vzpomenete si na vašeho vůbec prvního zahraničního klienta?
Na moji první masku do zahraničí si nevzpomínám. V začátcích jsem spolupracoval s výrobcem těchto masek a ten je prodával do celého světa. Ale pamatuji si, že jsem kdysi maloval masku do Indie pro brakáře pozemního hokeje. Tam je prý pozemní hokej velice populární.
Na závěrech bych se vás chtěl zeptat, jakému hokejovému týmu nejvíce fandíte?
Fandím vždy celku, kde chytá brankář s maskou namalovanou ode mne (úsměv). Ale nejvíce fandím Škodovce Plzeň.
Autor rozhovoru: František Kalina