„Chybí jim slovenské srdce!“ I to si o sobě přečetli Vladimír Dravecký a Sebastian Taliga – perspektivní mladíci, kteří se rozhodli reprezentovat sousední zem, Českou republiku. Ze strany slovenského svazu totiž necítili zájem, nedávno se do jeho chodu opřel i Juraj Slafkovský. Fanoušci na sociálních sítích jsou nespokojení, svaz zůstává klidný.
Na stříbrném Hlinka Gretzky Cupu mimo Adama Benáka či Radima Mrtky figuroval také zadák Vladimír Dravecký. Syn zkušeného stejnojmenného Oceláře, který zažil debut v české hokejové reprezentaci. Dlouho byl nadějným mladíkem Slovenska, rozhodl se ale pro změnu.
„Chci hrát hokej na mezinárodní úrovni a na Slovensku v současné době necítím takový zájem, což samozřejmě plně respektuji. Vzhledem k faktu, že jsem člověkem žijícím dlouhá léta v Česku, tady jsem vychodil všechny školy, v českém klubu jsem si prošel od přípravky prakticky všemi kategoriemi, považuji své rozhodnutí za přirozené,“ uvedl médiím syn pětinásobného extraligového šampióna a majitel českého, slovenského a amerického občanství. V šestnácti letech nyní rozehrál štaci ve švédském Rögle a pravidelně nastupuje za kádr dvacetiletých, v němž má zatím za 12 zápasů bilanci 5 bodů (2+3). Pokud by si nadále držel vzestupnou výkonost, mohl by se stát za dva roky na draftu žhavým zbožím.
K obdobnému kroku se rozhodl také patnáctiletý útočník Sebastian Taliga. Shodou náhod i jeho pojí minulost v kádru Třince a i on již spadá do kotlinky české hokejové reprezentace, od září letošního roku. Nepříliš vysoký vzrůst zvládá skvěle kompenzovat precizní tvůrčí hrou, což dokazuje i v dresu finského Lukko. Přestup do české reprezentace mu pomohl zařídit kladenský Radek Smoleňák.
„Rozhodlo, když jsme zpozorovali, jaký je na Slovensku přístup k hráčům – jakmile nehraje na Slovensku, nemůže jít do reprezentace. Nikdo s námi nemluvil. Rozhodli jsme se jít jinou cestou,“ řekl otec mladého forvarda. Ten se před angažmá v zemi tisíců jezer snažil zaujmout v ocelářské líhni, v partě patnáctiletých byl v sezóně 2022/2023 druhým nejproduktivnějším hráčem, když posbíral 46 bodů (21+25). Produktivnější byl pouze jeho krajan Michal Lazovský.
Statisticky je nutno uznat, že pakliže bychom se opět vrátili k již zmíněnému Hlinka Gretzky Cupu, jenž se letos odehrál na kanadské půdě, ze slovenské ligy přijelo osmnáct z celkově pětadvaceti vyvolených.
Přechody nadějných juniorů se tamním fanouškům nelíbí a na sociálních sítích dávají nesouhlas řádně najevo.
„Už jsme jako za socialismu. Naši nejlepší hokejisté emigrují do jiných států.“
Ale padají i ostřejší vyjádření a to na adresu samotných bruslařů.
„Zrádci, chybí jim slovenské srdce.“
„Takové zrádce bych v naší reprezentaci ani nechtěl.“
Výzvy k vyjádření chodily i na samotný svaz slovenského hokeje. Ten se k hokejovým migrantům postavil benevolentně a okomentoval jejich rozhodnutí jako naprosto adekvátní, proti němuž nemají žádnou potřebu nijak zasahovat. Rovněž ale popřel tvrzení, že upřednostňuje hokejisty z domácí soutěže.
Něco jiného ale na úvod letošní sezony NHL pronesl Juraj Slafkovský z Montrealu Canadiens. Hokejovým internetem zahýbal prohlášením, že ikony jako Marián Hossa nebo Marián Gáborík nechtějí pro vedení slovenského hokeje pracovat, jelikož v čele stojí lidé, jimž jde v první řadě o vlastní profit, že za národní tým hraje pouze ten, kdo má enormní talent nebo známosti. I tato kritika ale nechala sousední vedení v poklidu.
„Bereme to jako neuvážená vyjádření mladého hráče. Určitě se četly těžko jeho spoluhráčům z bronzového týmu zimních her i trenérům, kteří ho nominovali, a funkcionářům, kteří mu dali šanci v postupu v kariéře.“
Vysoký hráč přiznal, že si je vědom toho, že již možná nebude zván na mezinárodní akce.
„Je šílené, jak se snaží schovat za to, že jsem mladý. Prý jsem nebyl milý ke spoluhráčům ze zimních her. Zvláštní, protože několik kluků mi psalo, že děkují a souhlasí se mnou,“ dodala jednička draftu 2022.
Autor: František Kalina