Perspektivní mladík a vítěz Stanley Cupu. Start profesionální kariéry si Jakub Vrána nemohl přát krásnější. Pak ale přišel pád. Zhoršené výkony, trade a přiřazení do Asistenčního programu. Má za sebou krušné roky, které by nyní rád hodil za hlavu. Podaří se mu v hlavním městě Ameriky zmáčknout tlačítko restart?
V nominaci tehdy byli Pavel Zacha, David Pastrňák nebo Filip Chlapík. Rodák z Prahy byl ale tím mužem, který ovládl týmovou produktivitu s 10 body (8+2) na mistrovství světa do osmnácti let 2014. Po prohře 2:5 proti Americe ve finále bral se spoluhráči stříbrnou medaili. On sám byl nejlepším střelcem turnaje. Už tehdy se o něm začalo mluvit jako o precizním střelci, jehož by v záři reflektorů mohla čekat slibná budoucnost.
Hojně využíval zkušenosti ze švédské Elistrein. Za kádr Linköping HC nastoupil poprvé v 16 letech a 7 měsících – stal se tak nejmladším hráčem v historii ligy.
Predikce nelhaly, draftován byl v prvním kole z 13. místa Washingtonem Capitals. V prvním kole se rovněž setkal se svým parťákem Davidem Pastrňákem, na něhož došlo o dvanáct kol později. Oba toho měli mnoho společného. Mládežničtí reprezentanti, zkušenosti ze švédského prostředí, ideální hokejisté na početní převahu, chladnokrevná zakončení a velká očekávání od celé NHL.
Na kempu Capitals se uvedl v dobrém světle, hokejová veřejnost chválila hlavně jeho střelecký um, internet obletěly například nádherné kličky do bekhendu při nájezdech. Český mladík přesto další ročník ještě odstartoval ve Švédsku, využil tak podmínky ve svém nováčkovském kontraktu v NHL. Na elitní formace v hlavním týmu to tehdy totiž nebylo. Přesto se objevil v trojici klání jakožto hráč Hershey Bears o stupínek níže v AHL. Připsal si pět asistencí.
Mezi hlavním a záložním týmem pendloval dva roky. První gól v NHL vsítil v prosinci 2016. Ve dvaceti letech překonal Roberta Lehnera. Zlomovou sezonou byla ale ta s nadpisem 2017/2018.
Poprvé strávil celý hokejový ročník stabilně v nejlepší lize světa. Se 47 body byl šestým nejproduktivnějším mužem Caps. Slušný úspěch, když vezmeme v potaz, že rostl po boku ikon, jimiž byli například Nicklas Bäckström, TJ Oshie nebo John Carlson. Tato pohádka měla svůj happy end – zisk Stanley Cupu. Zvedl nad hlavu trofej, která mnoha sportovním personám zůstala zapovězena i přes několikaleté kariéry. Mladičký forvard to zvládl ve 22 letech. Po boku měl tehdy i Michala Kempného a Jakuba Jeřábka – ten sice své jméno na trofeji neuvidí, kvůli nedostatečnému počtu odehraných duelů, pohár ale nad hlavu rovněž zvedl.
Následně se konaly oslavy, kterých se český talent zúčastnil spolu s celým týmem, ikonickou cestu za snem si tehdy nechal vytetovat na ruku. Podobizna Stanley Cupu, u něj byly hokejky a hvězdy – symboly Washingtonu Capitals, města, které žilo hokejovou euforií.
„Drželi jsme spolu, na venkovních utkáních jsme se neopouštěli, chodili jsme spolu na večeře, ten tým se stával rodinou,“ uvedl s odstupem času pro iSport.cz.
Čerstvý vítěz prestižní hokejové ceny pokračoval ve stabilních výkonech, alespoň co se týče bodového obnosu. Postupem času se jeho čas na ledě začínal uskromňovat. Poslední rok smlouvy u Capitals rozehrál slibně, na konci března 2021 si ale připsal pouze 4 nahrávky z 10 střetnutí, v tabulce pravdy se pohyboval v záporných číslech. Lodivod amerického klubu, Peter Laviolette, nakonec reprezentanta i na dva zápasy uvedl do role zdravého náhradníka, své kolegy tak pozoroval z tribuny. Obdobné vyřazení ze sestavy zažil i na letním mistrovství světa před startem sezony.
„Chceme po něm vyšší úroveň hry. Hokej je o soubojích, o obraně, o detailech, o nasazení při hře bez puku,“ uvedl tehdy trenér Washingtonu. Hokejové veřejnosti bylo jasné, že Vránova kapitola u Capitals může nabrat konce. Tak se stalo v závěru uzávěrky přestupů. Stěhoval se do Detroitu za Anthonyho Manthu.
Na nové prostředí se adaptoval a s generálním manažerem Stevem Yzermanem se dohodl na tříletém kontraktu s roční odměnou 5,25 milionu dolarů. Vedení si od něj hodně slibovalo. Jejich plány ale naplněny nebyly. V prvním roce stihl, kvůli operaci ramene, naskočit za Red Wings pouze v šestadvaceti případech. Následně sice s Českem slavil senzační zisk bronzové medaile, více startů si v Hockey Townu ale nikdy nepřipsal. Jeho zaměstnavatelé jej totiž z úvodu dalšího hokejového kolotoče vyřadili ze soupisky a umístili do Asistenčního programu. Důvod? Údajné dlouhodobé problémy s návykovými látkami. Bližší informace nikdy nezveřejnil klub, ani samotný hráč.
„Potřeboval jsem od ligy pomoct, abych se vrátil zpátky do reality. Yzerman je super člověk, který to všechno pochopil a podporoval mě. Vůbec na to nekoukal z pohledu hokeje a byznysu, ale jako člověk. Dohodli jsme se, že to takhle bude,“ okomentoval později situaci samotný bruslař.
O první restart se pokusil coby hráč St. Louis Blues, kam se stěhoval za volbu v draftu a Dylana McLaughlina. Wings si navíc ponechali část útočníkova platu. Na papíře to vypadá jako senzační dohoda pro St. Louis, obzvlášť pokud se vyzdvihne ofenzivní potenciál bronzového medailisty ze světového šampionátu. Do nového angažmá skočil doslova a do písmene. Za 20 zápasů vsítil 10 branek, na další čtveřici asistoval. Rázem to vypadalo, že opět našel klub, kde by mohl zakotvit a být mu stabilní oporou v útoku, což přesně jeho noví zaměstnavatelé potřebovali.
Jenže loňský ročník rozhodně nedopadl podle představ. Ve Springfieldu v AHL se řadil mezi největší opory, do hlavního kádru Blues ale prorazit nedokázal. Do statistik si připsal 21 startů s nepříliš pozitivní bilancí 2+4, jeho ice time navíc mnohdy nepřekročil deset minut. Stěhování ve hře bylo díky jednocestné smlouvě, pakliže jej tedy Blues umístili na farmu, byl na 24 hodin k dispozici ostatním manažerům. K žádné změně ale nikdy nedošlo.
„Prostě od něj potřebujeme vidět víc. V určitých oblastech hry jen čeká na gól a nepracuje. Víme, že skvěle střílí a bruslí. Já od něj ale dostatečný pohyb nevidím, ani práci,“ řekl médiím trenér Craig Berube.
Čeští trenéři na něj ale nezanevřeli a nechali jej bojovat o účast na domácím mistrovství světa.
„Za šanci jsem rád. Věřím, že potenciál mám a že mohu týmu dát hodně a je na mně, abych to ukázal na ledě,“ řekl Vrána novinářům po prvním tréninku s národním týmem. Za čtyřlístek přípravných duelů zaznamenal gól a asistenci. Do hlavní nominace se ale nevešel.
Nyní bojuje o další místo – v kádru Washingtonu Capitals. Právě Caps nakonec dali nabídku hráči, jehož před deseti lety draftovali a který dlouho čekal na nabídku z NHL, jež by mu přistála na stole. Je jedním z mála pamětníků historického tažení za pohárem. Aktuálně na marodce figurují Nicklas Bäckström a TJ Oshie. To by mohlo hrát českému hráči do karet, konkurence je přesto vysoká. Kdyby však v náročné zkoušce obstál, mohl by se symbolicky po čtyřech letech vrátit do známého prostředí, případně na farmě v Hershey by se výkonnostně rozhodně neztratil. Cíl devětadvacetiletého hokejisty je ale rozhodně setrvání v nejlepší lize planety.
„Chci patřit do tohoto týmu. Vždycky jsem ho miloval. Je super být zpátky,“ zářil optimismem odchovanec Letňan, stejně jako jeho spoluhráči.
„Chyběl mi. Vypadá skvěle. Jsem moc rád, že dostal další šanci, věřím, že ji využije,“ pochválil českého kolegu John Carlson.
„Byl nahoře i dole. Jsem si jistý, že je teď dostatečně motivovaný, aby se z toho horšího oklepal a vrátil se tam, kde byl zvyklý hrát,“ dodal kapitán Alex Ovečkin.
Známé prostředí, podpora známých tváří. Připočtěme k tomu marodku forvardů a precizní zakončení, jímž Vrána disponuje. Několikrát to v kariéře prokázal a Capitals by se na přesilovce mohl hodit.
„Musel jsem se popasovat s nějakými záležitostmi mimo led. Ale teď už je to všechno v pořádku. Jsem tu, abych dokázal, že na to mám,“ řekl médiím. Vzlétne Vrána v Americe opět ke hvězdám?
Autor: František Kalina