Brankář reprezentačního výběru do 18 let se na Hlinka Gretzky Cupu ukázal ve výborném světle. Turnaj pro něj ale začal smolně, kdy obdržel branku přes půl hřiště. Poté svoji klec zamknul a dostal svůj tým až do finále. V exkluzivním rozhovoru pro TOP Hokej zmínil například, zda je stříbro úspěch, jestli před turnajem bylo jasné, kdo bude brankář číslo jedna, nebo jak se těší na angažmá v Portlandu.
Ondro, především gratulace, bereš druhé místo jako úspěch, nebo spíš finálový neúspěch?
Děkuji, těžké to hodnotit. Prohra ve finále je nepříjemná. S klukama jsme všichni chtěli od začátku turnaje vyhrát zlato, proto nás druhé místo mrzí. Z druhé strany víme, že jsme odehráli skvělý turnaj a druhé místo je ve své podstatě taky úspěch. Příště budeme opět mířit na zlato.
Co chybělo k tomu abyste ve finále Kanadu porazili a Hlinkův memoriál ovládli bez jediné prohry?
Popravdě si myslím, trochu víc štěstí, měli jsme hodně tyček. Za mě jsme předvedli skvělý týmový výkon, Kanada samozřejmě taky. Šťastnější vyhrál, tak to prostě v hokeji bývá.
Ty jsi turnajem prošel jako jednička, bylo předem dané, kdo bude jednička a kdo dvojka, nebo jste se oba s Michalem dostali zápas a pak se rozhodlo?
Před přípravným zápasem s Kanadou nám trenéři řekli, jaký mají plán do turnaje, a tak to i bylo. Samozřejmě se to může měnit podle toho v jaké formě zrovna gólman je. S Oršim jsme velcí kamarádi a navzájem jsme se podporovali. Jsem rád, že jsem tam mohl být s ním.
Do turnaje si nevstoupil nejlépe, co se ti honilo hlavou po tom smolném gólu s Amerikou?
Já jsem věděl, že to pro člověka v hledišti musí vypadat jako blbý gól. Věděl jsem ale, že jsem udělal všechno pro to, abych ho chytil. Neviděl jsem, jak hráč vystřelil přes naše hráče, jen jsem to poznal podle jeho pohybu. Potom už jsem puk nenašel v černých sedačkách a viděl jsem ho až kousek před sebou a už jsem nestihnul zareagovat. Chytal jsem dál jako kdyby se nic nestalo a rychle jsem na to zapomněl.
Až na jednu výjimku jste inkasovali pokaždé první, na vaši psychiku to ale nemělo takový vliv, bylo to tak? Nakopli vás ty obdržené branky?
To se tak nedá říct, že nás nakoply. Někdo ten první gól dostat musí a tady se to sešlo, že jsme to byli častěji my. Já se snažím chytat pořád stejně ať je jakýkoliv výsledek, ten řeším až když je konečný po zápase.
Dostal jsi poprvé 2 branky až ve finále, myslíš že si padl do oka skautům takovými výkony?
Na tohle se snažím nemyslet, chci chytat nejlíp jak umím a vyhrávat.
Měli jste v týmu nového rekordmana na HGC Adama Benáka, padala v kabině slova o rekordu a jaké to je hrát s ním v jednom týmu?
Beny je skvělý hráč, věřím že jednou bude hrát na vysoké úrovni v NHL. O rekordu v kabině byla po zápase řeč. Spíš jsme si ale z toho udělali srandu a samozřejmě jsme mu pogratulovali. On není takový, že by se tím nějak chlubil.
Samozřejmě turnaj doprovázelo spoustu příběhů, jak Adamův, tak třeba i Tomáše Malínka, který příběh byl ten nejsilnější v tvých očích?
To asi záleží na každým hráči. Pro mě osobně asi celý turnaj. Ta naše cesta až do finále a celý ten čas strávený s klukama. Máme skvělou partu.
Půjdeme hodně do budoucnosti, myslíš už na MS U18, které se odehraje v USA?
Teď se chci soustředit na sezónu v Portlandu. Samozřejmě se tam budu chtít dostat, je to sen každého hráče hrát jakékoliv mistrovství světa.
Tebe čeká sezóna v zámoří, konkrétně v Portlandu, jak se připravuješ na sezónu v Americe a co od ní očekáváš?
Ano je to tak. Příprava mi začala už během května. Trénoval jsem s juniorkou Jihlavy a se svým kondičákem Danielem Šťastným. Teď strávím ještě necelé dva týdny před odletem do Portlandu v Jihlavě, kde budu trénovat. V sezoně chci odchytat co nejvíce zápasů. Očekávání v Portlandu jsou každý rok veliké, budu je chtít naplnit a s týmem vyhrávat.
Autor: Jakub Ťoupek