Budoucnost a potenciál jsou v ledním hokeji, a především v NHL, čím dál tím více řešeným tématem. Pro většinu týmů je složení z mladých hráčů doplněné o hrstku nejlepších veteránů nezbytnou podmínkou pro dobrý management klubu. Správná předpověď vývoje určitých věcí bývá rozhodujícím faktorem při úspěchu či neúspěchu. Je velice těžké odhadovat cokoliv dopředu, avšak pojďme se podívat, jak by mohla vypadat nejlepší liga světa za deset let.
McDavid stále v popředí? Dočká se Stanley Cupu?
Hra krále světového hokeje je v tuto chvíli dost založená na rychlosti, avšak jsou vlastnosti, kde vyniká i bez ní. Příkladem budiž přehled a jakási „hokejová chytrost“. Dá se tedy očekávat, že i kdyby již McDavid nevynikal svou rychlostí (což je za deset let vzhledem k růstu tempa hry dost možné) stále by mohl patřit k úplné špičce NHL. Connorovi je 26 let, a tudíž bude za deset let v podobné situaci jako je nyní Sidney Crosby. Otázkou zůstává, zdali dokáže útočník Edmontonu získat Stanley cup. Je často omílanou skutečností, že Oilers v tuto chvíli nemají tým schopný dostat se až tak daleko. Udržet tak silnou dvojici jakou je McDavid s Draisaitlem znamená pro tým z Kanady velké omezení pro skládání zbytku týmu. McDavidovi tedy k Stanley cupu zbývají jednoduše jen dvě základní možnosti. Buďto opustit Edmonton a zamířit do organizace s větším potenciálem anebo doufat, že se Olejářům podaří vymyslet lepší řešení k seskládání hvězdné a trochu konkurenceschopnější sestavy. Bude to stát odchod někoho s velkou cenou a platem nebo se podaří najít a oživit někoho z nižších vrstev cenové sféry? To už je otázka pro vedení kanadské organizace.
Zastaví Bedarda něco v cestě na vrchol?
Talentovaný mladík je v podstatě již brán za hvězdu NHL, a to nebyl dokonce ještě ani draftován. Málokdo by u něj pochyboval o tom, že se nestane špičkou ligy, přesto je pár věcí, které musí sedmnáctiletý Kanaďan překonat. Hlavní „strašák“ mladých sportovců je zranění. To se do jisté míry nedá ovlivnit, ale zásadně zasahuje do světa sportu. Mnohem ovlivnitelnější skutečností je práce samotné organizace s draftovanými hráči. Každý vybraný mladík potřebuje kromě kvalitních tréninků a špičkového zázemí také plno ice-timu. Sama organizace tak hraje hlavní roli v uchycení hráčů do ligy. Bedard již několikrát prokázal, že hraní na nejvyšší úrovni mu nedělá žádný problém, přesto bude jeho vývoj především v začátcích hodně stěžejní. Pokud ale pojede ve směru, kterým se prezentuje doposud, dá se skoro jistě mluvit o budoucí hvězdě NHL. Za deset let by tak klidně mohl být nejlepším hráčem soutěže.
Pohled do budoucnosti českých hráčů
Pro českého diváka bude samozřejmě hlavní posun a vývoj Čechů. David Pastrňák by snad mohl i v nejbližších letech hrál stabilně NHL. Jeho výkon jsou však na rozdíl od Connora McDavida závislé na výkonu celého týmu, nebo spíše jeho formace a přesilových hrách. Přesto je „Pasta“, i díky své personalitě, velikým lákadlem i jiných týmů než jen Bostonu.
Dále se Česko těší z několika hráčů, kteří by o sobě mohli dát znát v nejbližších letech. David Jiříček je jeden z mála hráčů posledního draftu, který se již prosadil v NHL. Navíc předvedl parádní výkony i na posledním juniorském šampionátu. Columbus nemá v tuto chvíli nijak zvlášť velkou konkurenci mezi obránci, a tak vypadají vyhlídky českého beka velice slibně. Dobré jméno si na posledním MSJ udělal také Jiří Kulich. Buffalo ukázalo, že je dobře připraveno na příchod nové generace, a tudíž se i Jiří Kulich brzy dočká stabilní místa v sestavě. Za zmínku ještě v tomto krátkém výčtu patří o trochu mladší generace. Řeč je o Eduardu Šalém, který je ročníkem 2005. I on se s největší pravděpodobností (pokud bude jeho růst i nadále rychle stoupat) brzy postaví do utkání nejlepší soutěže světa. Je však těžké predikovat jeho budoucnost, neboť on na svůj draft ještě čeká.
Pokud se však ještě zaměříme na další Čechy, stabilně hrající NHL, zůstává tu několik velkých otazníků. Prvním takovým je útočník Detroitu Jakub Vrána. Situace okolo něho dostává konečně trochu naděje. Vrána se již vrátil na střídačku Wings. Důležité je říci, že to znamená to, že by se mohl dostávat více do hry a postupně získat zpět ztracenou formu. Budoucnost Detroitu je však hodně slibná (viz níže), a tak se dá mluvit o tom, že bude brzy na střídačce velká konkurence. Zatím má ale tým ze severu Spojených států v sestavě hned čtyři Čechy. S Vránou tam hrají ještě Kubalík, Zadina a Hronek. Pokud bychom měli vyzdvihnout ještě další česká jména, které by v průběhu dalších deseti let měla růst, nemůžeme opomenout Martina Nečase. Ten ve svých dvaceti čtyř letech zažívá průlomovou sezonu a plno jeho spoluhráčů o něm řeklo, že by si zasloužil pozvánku i na letošní All-star game. Tam se sice Nečas nepředstavil, avšak v NHL předvádí perfektní výkony. Není přestřelené říci, že právě on bude v dalších letech patřit k hvězdám soutěže. Klíčovým „plejerem“ svého týmu je též Filip Chytil. I on má dobré vyhlídky do budoucnosti a v Rangers by mohl mít stabilní postavení i do dalších ročníků. Nesmíme zapomenout ani na černého koně a jednoho z hlavních článků posledního MS a důležitého bronzu pro český hokej. Řeč je o Matěji Blümelovi, který si svými výkony především na mezinárodní scéně řekl o pozvánku do zámoří. Hraje sice primárně na farmě, ale prezentuje se dobře, a i jeho čeká dobrá budoucnost. Sbírá cenné zkušenosti a učí se rychle. Jo, Blümel to prostě v sobě má a je jen otázkou času, kdy bude stabilně nastupovat v hlavním týmu.
Zůstává zde ale také řada hráčů, kterým se čas v kanadskoamerické soutěži krátí. Jakub Voráček je čím dál tím více zraněný a mluví se o tom, že po sezoně v NHL skončí. Ondřej Palát s Tomášem Hertlem stále patří k oporám svých týmů, avšak jejich čas se bohužel pomalu krátí. Podobně je na tom například David Krejčí, který se po roční pauze vrátil na své místo a výrazně pomáhá Bostonu společně s Pastrňákem, Noskem a Pavlem Zachou.
Kdo další bude hodně vidět?
Národní hokejová liga je velikou soutěží. I proto by výběr všech jmen s velikým potenciálem byl obrovský. V tomto závěrečném, hráčském výběru je tak zmíněno pár nejhlavnějších jmen, které o sobě dávají v posledních letech hodně znát. Z minulého ročníku vyčnívá jméno obránce Calea Makara. Jeho výkony se trochu podobají hernímu stylu Connora McDavida, s tím rozdílem, že Makar je obránce. Předvádí moderní hokej, jak směrem dozadu, tak i dopředu. Nebude se daleko lišit od pravdy, když řekneme, že Makar bude již v nejbližších letech nejlepší obránce ligy. A víte co? On už možná je.
Dalším hráčem, který stojí za zmínku je Kirill Kaprizov. Ten hraje NHL pouze tři roky, avšak za tu dobu nasbíral neuvěřitelné statistiky. Je důležitým článkem Minnesoty. Jako další je spasitel Toronta Mitch Marner. I on bude jednoznačně patřit ke špičce. Pro zkrácení výběru uvedeme ještě rodinou partii, a sice sourozence Tkachukovy. „Mat“ a „Jackie“ se pohybují v top desítce tabulky produktivity, a přitom mají ještě vrchol kariéry před sebou. Quinn je zase základním stavebním kamenem Vancouveru Canucks.
Bude Detroit favoritem na Stanley cup?
Pokud se zaměříme na favority mezi týmy, kteří si vytvořili silnou strukturu mladých hráčů, vyplyne na úvod tým, který se na budoucnost dost zaměřil. Řeč je o Detroitu, který sice poslední sezony neměl úplně silné, avšak seskládal poněkud mladý tým, plný budoucích hvězd. Samozřejmě mluvíme o jménech jako Moritz Seider, Lucas Raymond nebo český útočník Filip Zadina. Red Wings učinili zásadní rozhodnutí, když se rozhodli myslet vpřed, a tak v rámci rozvoje pro budoucnost tak trochu obětovali sezonu či dvě. Ice time, který nezkušení mladíci dostali se však již teď vrací. Zmínění mladíci tvoří hlavní strukturu týmu. Detroitu bude již v nejbližších letech chybět jedna úspěšná posila a mohou zcela reálně bojovat o pohár.
Je silná generace Tampy či Washingtonu na dobro pryč?
Ještě krátký pohled na opačný pól? Tampa, která má za sebou velice úspěšné období cítí úpadek. Navíc se při pohledu do statistik či soupisky naskytne jednoznačná predikce. Blesky mají prostě dost starý tým. V nejbližších letech sice ještě budou patřit k favoritům soutěže, avšak do budoucna bude potřeba změny. Vždyť jména jako Stamkos nebo Hedman jsou již dávno za třicítkou. Podobně je tomu například v případě Washingtonu. Alexander Ovechkin má stále vysoká čísla, ale ani on už modernímu hokeji nestíhá. Jeho branky padají z velké části po tvrdé střele z první, kdy mu v přesilové hře někdo přesně nahraje. Chod Capitals se tedy tímto stylem zpomaluje a již nepatří mezi hlavní favority. Navíc ani jeden z těchto týmů nemá mladou hvězdu, která by mohla být oporou i v dalších letech.
Budoucnost na úkor současnosti?
Je jasné, že cena, jež Red Wings zaplatili pro vybudování silné, mladé struktury je dost vysoká. Řeč není tak úplně o penězích. Detroit již dlouhé roky neukázal solidní sezonu. Fanoušci se poslední období dost trápili, neboť tým se trápil. Podařilo se ale udělat několik důležitých kroků do budoucna. Naopak Tampa má za sebou možná nejlepší období historie organizace. Nemají ale jediného hráče, který by měl opravdu silné vyhlídky do budoucnosti. Je těžké udělat rozhodnutí, jestli chcete vytrejdovat platného hráče za výběr vysoko v draftu či nikoli. Na jednu stranu budoucnost je důležitá, ale na tu druhou, pokud se týmu nebude dařit, možná přijdete i o místo. Takové myšlenky se honí hlavou realizačním týmům a manažerům organizací. Správná odpověď navíc v tomto ohledu neexistuje. Dobré rozhodnutí může i outsidera dostat až na vrchol. Boj o pohár se tak neodehrává pouze na ledě – na ledě se až rozhoduje o výsledku.