Zlatá brána zimních her se otevřela před neuvěřitelnými pětadvaceti lety. Dominik Hašek tehdy chytil i největší šance soupeře a výsledek? Plné náměstí v Praze, jenž vítalo zlaté hochy z japonského města, které znala rázem celá Česká republika. Měl to být turnaj, po kterém se kanadský polobůh Wayne Gretzky projde městem s medailí na krku a rozloučí se tak se svou bohatou kariérou. Místo toho nejcennější kov získalo mužstvo, kterému nikdo nevěřil. Které bylo po neúspěšném výkonu na Světovém poháru odsuzováno. Zní to jako krásný sen, ale je to realita. Záběry z bitev o medaile má v hlavě každý, kterému pojem lední hokej alespoň krapet něco říká. Při jubilejní příležitosti se tak konala velká oslava tohoto legendárního výročí. Proti sobě se postavily legendy českého a slovenského hokeje.
Velké hokejové show přihlížela plná O2 aréna. Sportovní svátek českého a slovenského hokeje započal slavnostním nástupem hráčů obou mužstev. Jako třešnička na samotný závěr byl jmenován Jaromír Jágr, jehož nástup pobláznil celý pražský palác. Na ten největší aplaus si ale museli diváci ještě deset minut počkat. Po představení hlavních protagonistů speciálního únorového večera zazněly státní hymny obou vlastí. Poté přišel na slavnostní buly mistr světa z roku 2010, Jakub Voráček. Tím podívaná oficiálně začala.
Do utkání vlétli lépe sousedé ze Slovenska. Roman Čechmánek však v pardubické masce čaroval již od úvodních vteřin. Jako první šel do akce Marián Hossa. Proti němu ale výborně zakročil zlatý gólman z Nagana. Na druhé straně se do první šance prodral Milan Hejduk. Jeho prověrce ze slepého úhlu ale Ján Lašák odolal bez úhony, a tak přišel znovu čas našeho soupeře. Ten led u české svatyně řádně rozžhavil. Čechmánek napřed z rukávu vytáhl fenomenální zákrok skluzem, při jehož pozorování měl dojetím slzu v oku každý dlouholetý milovník brankářského řemesla. Sám proti němu stanul Marcel Hossa, jeho příklep ale na českou svatyni nedoputoval. Daleko nebezpečnější byl pokus jeho bratra Mariána, jehož si ale Čechmánek ohlídal. Z českých řad první šanci vytvořil Jaromír Jágr, David Výborný ale nezakončil ideálně. Lajna zkušených mistrů světa z roku 2005 však roztočila kolotoč, který se točil do rytmu potlesku publika, střely se ale početné osazenstvo nedočkalo. A tak přišel znovu moment slávy českého strážce brankoviště. Zpoza branky se jej marně snažil nachytat Dravecký, ještě blíže byla k první trefě neuvěřitelně aktivní legenda Chicaga Marián Hossa. Roman Čechmánek však vytasil svého štíra a brankářskou holí spasil situaci. Slováci se nevzdávali a pokračovali v dobývání české branky, jejich přečíslení ale tygřím skokem zhatil Ocelář Václav Varaďa. V polovině zápasu jsme se tak dočkali první komerční přestávky a silného momentu, kdy nejedno oko nezůstalo suché. Vzpomínalo se totiž na legendárního trenéra a úžasného člověka Ivana Hlinku, který se bohužel tohoto výročí neměl šanci zúčastnit. Právě jemu patřil do hokejového nebe neutuchající bouřlivý potlesk, při němž stála celá O2 aréna, bez rozdílu na pohlaví či věk. Všem Ivan Hlinka zůstal v mysli, a hlavně v srdcích.
Poté se šlo znovu do hry a diváci rázem opět vstávali ze sedadel – Patrik Eliáš při situaci dva na jednoho našel Davida Výborného. Ten mu chtěl puk ještě vrátit, proti byl ale fantóm Ján Lašák, který se roztáhl a ve stylu Dominika Haška v nejlepších letech rozjásal diváky. O první gól se tak postaralo Slovensko. V prostoru mezi kruhy se dostal k zakončení Marek Uram. Čechmánek si s jeho svižným pokusem poradil, po následné dorážce se ale vrhal marně – 0:1. Paradoxem bylo, že zasloužená trefa Slovenska ukončila jejich nadvládu na ledě. Hned o dvě minuty později Jaroslav Bednář zpoza branky našel stále hrající legendu Jaromíra Jágra a jeho pohotový příklep rozvlnil slovenskou síť – 1:1. Vsítěné branky v krátkém časovém intervalu Čechy nakoply a ti se tak nadále snažili pevně usadit u branky Slováků. Pálffy ale dobře odhadl nahrávku podél modré, na samostatný únik nicméně neměl dostatek sil, dříve byl na místě Jakub Nakládal. Právě ještě nedávno hrající bek zavezl puk znovu do útočného pásma a vznikla z toho gólová akce, na jejímž konci stál Robert Reichel – 2:1. Řádnou porci smůly měl Handzuš. Toho napřed skvěle vyrážečkou zlikvidoval Čechmánek, o několik vteřin později na něj zívala zcela odkrytá branka. Tu ale netrefil, speciální puk přímo pro tuto akci se pouze prodral brankovištěm našeho národa. První periodu tak utnula gólová akce na 3:1, když se přesně mezi nohy Jána Lašáka trefil Tomáš Vlasák.
Do druhé třetiny vklouzlo Česko v tempu, ve kterém opouštělo tu první. O další úspěšnou kombinaci se však postarali Slováci, kdy nádhernou kličku předvedl Marián Hossa, který bekhendem učebnicově přehodil Romana Čechmánka – 3:2. Česku to však ani na moment nevzalo vítr z plachet a začalo zavádět pravidlo “můj dům – můj hrad“. Jiří Tlustý napřed oprášil betony Lašáka, za záda slovenského maskovaného muže se poté trefil jeho bývalý spoluhráč z Liberce Petr Nedvěd – 4:2. Tak se stalo v polovině utkání. Mimo oslavy gólu se rovněž uskutečnila brankářská rošáda u obou celků. Romana Čechmánka nahradil Dušan Salfický, Jána Lašáka zastoupil dvojnásobný mistr slovenské ligy Karol Križan. Z nových borců ve svatyních jako první zasahoval Dušan Salfický, který musel řešit projektil Marcela Hossy mezi nohy. Na druhé straně se snažil pláchnout Jiří Tlustý, přes dva beky Slovenska se ale neproháčkoval. Do další akce se dostal Patrik Eliáš a znovu s Davidem Moravcem. Ikona New Jersey Devils chtěla namazat střelci zlatého hattricku puk do prázdné branky, proti byl ale Lubomír Višňovský, který situaci zachránil fotbalovým skluzem. Z prostoru mezi kruhy to zkoušel ještě Petr Klíma, slovenská defenziva ale jeho pokus ohlídala a ránu nadzvedla do ochranné sítě. Další akce Česka již ale brankou skončila. Krásnou souhru stále hrajících borců Jágra s Hlaváčem úspěšně dovršil David Výborný – 5:2. Vedení mohl navýšit Jiří Tlustý, který již zíral na polo odkrytou klec, tu ale Križan nepustil, když se fantasticky natáhl a zakročil vyrážečkou. Češi byli v závěrečných minutách aktivnější a postupně se jim dařilo častěji a častěji hledat cestu přes obranný val svého soka. Rány Varadi a Vlasáka ale již změnu skóre nezařídily.
Úvodní buly třetí třetiny patřilo českým hokejkám, ty si ale při kombinaci příliš nerozuměly. Z toho se snažil těžit Marián Hossa, jenž hned z kraje třetí dvacetiminutovky prověřil Dušana Salfického. Obdobným pokusem se na druhé straně snažil prosadit David Výborný, i on si ale vylámal zuby na brankáři soupeře. Následně vyprodaná O2 aréna sledovala závan primárně před slovenskou brankou. Provedená mexická vlna byl již pomyslný hřeb fantastické atmosféry, která ani ve třetí periodě nebyla ochuzena o střelecký zápis. Jiří Tlustý svou přesnou žabičkou našel Milana Hejduka, který stanul sám před Križanem a zakončil efektivní kličkou do forhendu – 6:2. O další přesný zásah se pokoušel Václav Varaďa, po povedené kličce ale nedokázal puk procedit mezi betony Križana. Přišel tedy střelecký čas Slováků. Nádhernou sourozeneckou spolupráci zakončil nejlepším možným způsobem Marcel Hossa a vdechnul tomuto ojedinělému večeru konečnou podobu skóre.
Po utkání si oba týmy podaly ruce a hráči společně ještě naposledy objeli kluziště, aby poděkovali všem, kteří si dnes našli čas i cestu do hlavního města České republiky, aby zde znovu viděli hrát legendy sportu, který píše dějiny do lidských srdcí.
Nejlepšími hráči duelu byli zvoleni Jaromír Jágr a Lubomír Višňovský.
Branky a asistence: 13. Jágr (Bednář, Výborný), 15. Reichel (Tlustý), 20. Vlasák (Hlinka), 31. P. Nedvěd (J. Nedvěd), 35. Výborný (Jágr, Klíma), 52. Hejduk (Tlustý, Bednář) – 12. Uram (Vaic), 26. Marián Hossa (Nagy), 55. Marcel Hossa (Marián Hossa)
Lubomír Višňovský po zápase: „Vzpomínky na Nagano? Nejsou nejlepší, dva naše nejstarší hráče postihla viróza, ten turnaj se obecně nevyvedl. Ale tohle? Bylo to pro nás něco nádherného. Vidět se zase s bývalými spoluhráči a znovu si spolu zahrát, ještě pod takovým publikem? Neuvěřitelná odměna za všechnu tu dřinu, kterou jsme hokeji věnovali. O to víc si toho všeho vážíme.“
Jaromír Jágr po zápase: „Vyprodáno jsem nečekal, o to víc nádherný večer to dnes byl. Byli jsme úžasná generace. Po fiasku na Světovém poháru po nás lidi házeli plechovky. Nakonec jsme jim přivezli zlato z Nagana a následně zlatý hattrick. Nic není v životě zadarmo. Makejte a též se dočkáte zadostiučinění,“ poslal historicky nejlepší střelec vzkaz a díky do publika. „Mám neuvěřitelné štěstí, že mě baví, co miluju. Hokej miluju pořád stejně. Jsem vděčný, že mě na něj otec dal,“ nezapomenula dodat jednapadesátiletá ikona Kladna.
Robert Reichel: „Tohle nebylo o gólech, bylo to o tom se sejít a zahrát si. Jsem nadšený, že i Slováci dojeli v takové sestavě.
Ján Lašák: „Bylo to skvělé. Malinko mě to vrátilo o pět let dozadu, když jsem tady stál jako hrdý liberečák, co se chystal zvednout pohár nad hlavu.“
__________________________________________________________
A na závěr jsme pro vás zprostředkovali rozhovory s Milanem Hejdukem a Robertem Reichelem, kteří médiím odpovídali na následující otázky:
Milan Hejduk:
Výběr byl složen z několika velkých jmen z NHL i Evropy. Vy jste byl tehdy benjamínek. Jak moc vás tedy nominace na turnaj století zaskočila?
Neuvěřitelně moc, opravdu jsem to nečekal. Bral jsem se jenom jako součást širšího kádru, vůbec jsem nečekal své jméno ve finální nominaci. Bylo úžasné být vedle tolika velkých jmen.
Měl český tým výhodu širším kluzištěm, na nějž hráči z Kanady a USA nejsou zvyklí?
Možná ano. Fakt je, že to je úplně jiný sport. Asi to mělo důvod, proč trenéři vybírali, jak vybírali. Evropanů jsme měli dost a všichni jsme na širším kluzišti začínali. Věřím, že zmíněné týmy s tím kluzištěm rozhodně problém měly.
Trenéři mnoho změn v sestavě nedělali. Přesto jste se do hry dostal místo Čalouna.
To jsem docela koukal. Honza hrál dobře, ale byl jsem zároveň rád, že si zahraju
Jak se díváte na dnešní hokej?
Je to úplně o něčem jiném. Na zimních hrách 1998 bylo patnáct faulů každé střídání. Hokej se ubírá správným směrem. Je to rychlejší ale zároveň padá mnoho gólů, leč kvalita gólmanů je též neskutečná.
Jaký máte život po kariéře?
Žiju v Americe. Trénoval jsem s dětmi. Teď jsem takový ambasador, který objíždí různé kluby a pomáhá jim s rozvojem mládeže.
A hokejová budoucnost vašich synů?
Oba by měli jít příští rok na Harvard. Budou mít kvalitní vzdělání a zároveň si zahrají hokej na relativně vysoké úrovni.
Chtějí vyprávět historky ze zlatého turnaje?
Vědí o něm, ale mimo výročí o hokejové minulosti doma příliš nemluvíme.
Váš syn Marek Hejduk se objevil i v juniorském týmu USA. Nebyl to pro vás zvláštní pocit?
Nebyl. Jeden čas tu byla šance, že by oblékali český dres, ale pravidla ohledně toho jsou složitá. A na druhou stranu, i když češtině rozumí, v Americe se narodili.
Kdo je v Coloradu hráč dle vašeho gusta?
Nathan MacKinnon. Toho je radost sledovat. To je, jako když hrajete videohru na nejlehčí obtížnost.
No a jak se díváte na český hokej?
Nevidím to tak černě, jako většina lidí. Naším majákem budiž Pasta, který válí v Bostonu.
Slavomír Lehner o vás před lety řekl, že umíte pracovat s dětmi. Nelákala by vás taková funkce v českém hokeji?
Asi i lákala. Mám to otevřené, ale teď rozhodně nechci nic slibovat. Ukáže čas.
S jakým českým hráčem jste nejvíce v kontaktu?
Obecně nejvíce asi se všemi, kteří prošli Coloradem. Jmenovitě asi s Janem Hejdou.
Robert Reichel:
Jaké jsou vzpomínky na turnaj století?
Všechno si to sedlo. Ta chemie byla jedinečná. Byli jsme mentálně připraveni na těžký turnaj. Po medaili jsme prahli. Ale že bude zlatá? To asi nikdo nečekal. Zároveň jsme si ale už v prvním kole s Finy ukázali, že můžeme hrát s kýmkoliv.
Proti Finům jste dal gól zpoza branky. Berete to jako takového předchůdce dnes populárního Michiganu?
To ne (úsměv). Nebylo to nic převratného, vyplynulo to ze situace. V NHL mi to vyšlo asi dvakrát. Při dnešním hokeji by mi to rozhodně neprošlo.
Pojďme k vaší další trefě. Váš nájezd proti Kanadě je rozhodně jeden z nejslavnějších nájezdů české hokejové historie…
Byl to neuvěřitelný moment. Bez něj bychom tu spolu teď možná asi neseděli. Hlavní byl ale výkon Dominika Haška, ten byl prostě neuvěřitelný.
Do nájezdů vás dostala vyrovnávací trefa Kanady. Takové branky tým většinou opaří. Jak to bylo u vás?
Člověka takové momenty často sejmou, ale nás v ten moment ani ne. Jen jsme se více soustředili na defenzivu. No a nájezdy, to už je loterie.
Nagano asi všem zlatým hochům pomohlo, že?
Pomohlo hlavně mladým klukům. Turnaj jim otevřel dveře do NHL, což zase pomohlo obecně českému hokeji. O české hokejisty byl zájem.
Milan Hejduk zde vzpomínal na tehdejší mírnost sudích…
Pravda, tehdy se všechno pískalo úplně jinak. V té rychlosti je to už zcela o něčem jiném a za dalších deset let to bude zase diametrální rozdíl.
Nemrzí vás, že se vás na toto výročí nesešlo více ze zlaté party?
Je to škoda, ale každý má svůj život, práci a rodiny, navíc mnohdy v zahraničí. Jirka Šlégr je veliký srdcař, na sešlost to kdysi vypadalo, tehdy nám do toho ale skočil Covid-19 a další problémy. Nejvíce se tedy vídám s litvínovskými kluky.
Autor: František Kalina