Uplynulý rok toho v českém hokeji změnil mnoho. Byli jsme tam, kde se naše reprezentace ještě nikdy nenacházela. Přišla však řada změn, které se zprvu možná zdály jako cesta do pekel a výplod poslední nouze, avšak nám právě tento krok vytrhl, jak se říká, trn z paty. Náramně se ukázalo, že aby mohl přijít vzestup, musel nejprve přijít pád. Ženský a juniorský tým nezůstal pozadu, a tak to byl rok, který jsme již tak dlouho potřebovali.
Ostuda v Pekingu
Kvůli přeložení MS dvacítek začal rok mezinárodního hokeje pořádně až na zimních hrách. Těch se opět neúčastnili hráči z NHL. Česká reprezentace pod vedením trenéra Filipa Pešána letěla do Číny plna nadějí a očekávání. Vstup do turnaje ale začal vířit vody kolem pozice hlavního trenéra. Na úvod her nás totiž zaskočil tým Dánska. V druhém klání jsme sice výrazně přehrávali Švýcary, avšak vítězství jsme vybojovali až po těsných nájezdech. Závěr skupiny se podařil, a to především díky pětiminutové přesilovce, v níž jsme skórovali hned dvakrát. I přes to nás výběr ROV připravil o bod. Češi tak skončili ve skupině čtvrtí a museli hrát nechtěné osmifinále. V něm nás čekala odveta se Švýcarskem, které jsme už jednou v turnaji porazili. Špatná efektivita, nedostatečná strategie a možná i smůla zavinila, že jsme prohráli 2:4 a hry pro nás skončily až nečekaně brzy. Český tým se vracel z Asie s velikým zklamáním a bylo jasné, že musely přijít změny. Pomyslná sklenice již přetekla a takhle to dál rozhodně nešlo.
Uusi alku – Nový začátek
Dne 10. března opět vysvitlo světlo na konci dlouhého tunelu. Leč se to velké řadě lidí ze začátku nelíbilo, jmenování Fina Kariho Jalonena koučem „nároďáku“ byl, jak se později ukázalo, skvělý krok. Nenápadný, brýlatý trenér přišel do Česka s jasnou vizí a plánem. K tomu přidal neskutečnou píli sledováním hráčů a pilováním taktiky. Přinesl do národního týmu drive, jenž znamenal vítězství dvou her v rámci Euro Hockey Tour za sebou. Před Mistrovstvím světa věnoval Jalonen neskutečné množství času přípravám. Během přípravného kempu pracoval s vybranými hráči, kteří již nepokračovali v play-off svých soutěží. Postupně sledoval výkony ve vyřazovacích fázích všech možných zemí a doplňoval kádr o čerstvě vypadnuvší. Navíc se také postupně pracovalo se situací hráčů hrajících v NHL. Výsledkem byl namotivovaný tým, dobře připravený na šampionát.
Tvrdý vstup do MS a zaskočení Rakouskem
Na rozjezd se Češi utkali s nejslabší Británií. Ostrované svou defenzivou trápili nad míru dlouho, když skóre otevřel až před polovinou utkání Blümel. Opadl stres a favorit nakonec zvítězil 5:1, byl to však zbytečně nepříjemný boj. Druhý zápas jsme byli zcela v jiné situaci. Se Švédskem jsme sice vedli, avšak rychlý sled událostí ve druhé třetině nabídl hned čtyři branky soupeře a závěrečný hon už na výhru nestačil. Tým si měl zpravit chuť v dalším zápase s Rakouskem, které však zatím hrálo celkem dobrý turnaj. Utkání neslo nepříjemný nádech. Češi se opět trápili v koncovce, a navíc našim jižním sousedům vyšel i coach challenge. I přes to nás táhla dobrá defenziva a drželi jsme těsný náskok 1:0. Půl minuty před koncem se však Rakušané dočkali a poslali zápas do prodloužení. To nerozhodlo, a tak se šlo do nájezdů, kde padl pouze jediný gól. Dal jej Schneider a postaral se o historickou výhru pro zemi, pohybující se na hraně první divize MS. Pět českých střelců vysoké kvality nenašlo recept na brankáře soupeře, a především mezi fanoušky klesal optimismus a nadšení, které finský trenér vzbudil.
Pasta zvedá výkony i naděje
Nic nemohlo vytáhnout národní tým z bídy víc než přílet šikovného šoumena, čarujícího za mořem. David Pastrňák přiletěl opravdu v pravý čas. Realizační tým se rozhodl probudit známou spolupráci mezi Davidy Krejčím a právě Pastrňákem. K nim si výborně sedl Roman Červenka a lajna snů byla na světě. Matěj Blümel, který předváděl skvělé výkony, se tak posunul do druhé formace, jak se ale později ukázalo, na jeho hře to nemělo téměř žádný dopad. Dost posílený tým tak v dalším zápase přejel Lotyšsko a bylo opět veselo. Následně padlo Norsko i Spojené státy americké a porazili nás až Finové v posledním zápase skupiny.
Dobré čtvrtfinále a silná Kanada
V klíčovém utkání turnaje jsme vyšli na Německo. V tomto střetu rozhodly přesilovky, český tým proměnil hned tři a pokaždé jiným způsobem. Řadu dobrých zákroků předvedl Karel Vejmelka a mířili jsme do potřebného semifinále. V boji o finále jsme hráli vyrovnaný zápas do doby, než Kanaďané rychle zvrátili vývoj, a nakonec nedali českému týmu šanci. Finále nám tak uteklo, avšak stále žila šance na zisk cenného kovu. V boji o bronz proti nám stálo podruhé v turnaji USA.
Obrat, emoce, hrdost
Zápas, často přehnaně nazýván o všechno, se nevyvíjel vůbec dobře. Poprvé se šlo do kabin již za stavu 3:1. Trenéři poslali do branky na druhou třetinu Marka Langhamera. I přes to, že Karel Vejmelka byl velice silnou oporou celku, realizační tým dobře vyhodnotil, že je třeba změny a motivace. A přeci jen to pomohlo. Do šaten se tentokrát šlo už pouze s jednobrankovým rozdílem. Jak sám Kari Jalonen řekl, přišel za ním trenérský kolega Martin Erat a navrhl mu, že by se možná měly udělat změny i v poli. Kari souhlasil a rozhodl se prohodit Davida Pastrňáka s Matějem Blümelem. Pasta z toho byl dle jeho slov trochu vykolejený, avšak přineslo to své ovoce. Již po necelé minutě bylo srovnáno. A z gólu se neradoval nikdo jiný než právě rodák z Havířova. O další chvíli později vypálil po vhazování z kruhu Roman Červenka a Češi poprvé vedli. Po další minutě zvyšoval Pastrňák náskok už na 5:3 a začalo to již vypadat nadějně. Poté nějakou dobu branka nepadla, něž se dvakrát prosadil další David, tentokrát Kämpf. Soupeř sice ještě korigoval skóre, jenže půl minuty před koncem završil Pastrňák hattrick a upravil na konečných 8:4. Konečně! Deset let to trvalo, než získala Česká republika cenný kov z Mistrovství světa. Pomohl až zahraniční trenér a propracovaný, moderní systém.
Kapitán s velkým „K“
Velikou zásluhu na medaili měl především kapitán českého výběru Roman Červenka. Kari Jalonen toho oproti jeho předchůdci Filipu Pešánovi změnil hodně. Avšak kapitánské „céčko“ zůstalo Červusovi a to byl dobrý tah. Odchovanec pražské Slavie byl později vyhlášen útočníkem šampionátu, když nasbíral hned sedmnáct bodů. I toto individuální ocenění upozornilo na návrat Česka mezi špičku. Vždyť Červenka se přidal do party k Martinu Procházkovi nebo Vladimíru Vůjtkovi, kteří ve své době nechali za zády světovou elitu. Podobně jako Roman Červenka.
Čeští mladíci dvakrát čtvrtí
Dobré výkony předvedly na svých šampionátech i výběry do osmnácti a dvaceti let. Ti mladší skončili ve skupině druzí, když mimo jiné přemohli i Kanadu. Ve čtvrtfinále doslova rozdrtili Švýcarsko a postoupili tak do bojů o medaile. Týmy v top čtyřce už však byly nad jejich síly, a tak skončili po prohrách s USA a Finskem čtvrtí. Podobně si vedli i junioři. Ti hráli odložené mistrovství netradičně v létě. Základní skupina se moc nevydařila, když lvíčata porazila pouze Slovensko a do čtvrtfinále nastupovala až ze čtvrté pozice, a to proti silným Spojeným státům americkým. Někdy rozhodne o úspěchu a neúspěchu jediný zápas, a to se přesně stalo. Národní tým do dvaceti let doslova vlétl na led a předvedl neskutečný výkon. Ten znamenal vítězství 4:2 a postup do semifinále. Tady už však byli mladíci poraženi, a nakonec obdobně jako osmnáctka i oni skončili čtvrtí. I přes to se oboje mládežnické kategorie dokázaly dostat do semifinále a ukázat potenciál, který v nich je.
Dámy nezůstaly pozadu
Ženský hokej nikdy nebyl v Česku na takové úrovni jako ten mužský. Jenže od dob Tomáše Paciny se to rapidně zvedá a tahle generace boří nové zdi. Na hrách v Pekingu to byla tak trochu premiérová jízda, která skončila v čtvrtfinále proti Američankám. Na Mistrovství světa to ale byla jiná jízda. Češky nejprve s přehledem ovládly skupinu slabších, a pak ukázaly, že do té skupiny vlastně vůbec nepatří. V dramatickém souboji proti Finsku sice ztratily vedení 1:0, jenže v první minutě prodloužení rozhodla zápas Aneta Tejralová a poslala svůj tým do bojů o medaile. Prokleté semifinále ani tentokrát nevyšlo. Státy nedaly Češkám šanci. V boji o historickou medaili vyzval národní tým žen Švýcarsko. Dobré výkony brankářky Peslarové, šikovnost v útoku a píle do poslední vteřiny. To vše bylo důvodem zisku historicky první medaile pro ženský hokej v tak hokejově úspěšné zemi jako je Česko. Hokejistky Švýcarska jsme porazili 4:2.
Doba bronzová
Dvě medaile – obě bronzové – a obě mají cenu zlata. Pro muže to znamená ukončení dlouhého čekání. Neuvěřitelně dlouhého. Pro ženy je to naopak vstup do společnosti, kde ještě nikdy nebyly. Až teprve tentokrát vybojovaly reprezentantky „placku“ na MS. Ta touha byla obrovská. Možná ani Glum ze série Pána prstenů netoužil po prstenu tak, jako český hokej po medaili. A reprezentace obou pohlaví se dočkaly. Dokonce ve stejný rok, rok plný dvojek. Rok 2022.