Po skončení odloženého světového šampionátu hráčů kategorie U20 jsme vyzpovídali juniorského reprezentačního brankáře, Tomáše Suchánka, který promluvil nejen o atmosféře v kabině, důležitých zápasech proti zámořským soupeřům nebo svých plánech do budoucna.
Začneme asi podle očekávání nedávným MS. Před pár dny ses vrátil z juniorského šampionátu, který se konal v trochu netradičním termínu. Byl jsi rád, že se MS mohlo dohrát poté, co bylo na přelomu roku předčasně ukončeno a že jsi byl na odložený šampionát nominován?
Ano, určitě, reprezentovat českou zemi bylo vždy mým obrovským snem a je to čest nosit národní dres.
Nakonec jste skončili na čtvrtém místě, hodnotíš to jako úspěch?
Kdyby nám před turnajem někdo řekl, že skončíme na čtvrtém místě, tak bychom to nejspíš brali jako úspěch. Teď to pořád mrzí, protože si myslím, že jsme tu medaili mohli opravdu udělat.
Co si myslíš, že v zápase o bronz rozhodlo o tom, že jste nakonec na cenný kov nedosáhli?
Věděli jsme, že je to zápas, kde budou rozhodovat malé detaily. Hodně to bylo i o tom prvním gólu.
Ty jsi letos vlastně debutoval v kategorii U20. Užíval sis, že sis zahrál s Janem Myšákem a ostatními, kteří tímto šampionátem završili své působení v mládežnickém hokeji?
Určitě, já si užíval každý den. Byl jsem rád, že s takovými hráči, jako je například Honza Myšák, jsem se mohl potkat v kabině.
Když mluvíš o kabině, jaká byla atmosféra v týmu? Měli jste dobrou partu? A jaký byl třeba právě Myšák jako kapitán?
Atmosféra v kabině byla skvělá, opravdu všichni drželi spolu a byla radost tam trávit každý den. Honza byl skvělý kapitán a lídr. Je to především i skvělý člověk.
To je skvělé, že si tým takhle sedl. Když se vrátím k průběhu šampionátu – ty ses do zápasu dostal až ve třetím utkání skupiny proti Kanadě. Jaké to bylo, nastoupit proti McTavishovi a spol?
Byla to skvělá zkušenost, snažil jsem se do toho zápasu dát maximum.
I přes porážku 1:5 to byl z tvé strany téměř až heroický výkon, 52 zákroků za zápas je obdivuhodné číslo. Musel to být pro tebe docela náročný vstup do turnaje, že?
Ano, to určitě byl, musím uznat, že jsem se trochu zapotil. (smích)
No, to je pochopitelné. Mluvíme o zápasu s Kanadou – ty jsi v letošní sezóně zamířil do týmu Tri City Americans, který hraje kanadskou soutěž WHL. Přivykl sis už na zámořský styl hokeje? Případně, pomohl ti tento jiný styl lépe číst soupeře například ve čtvrtfinále proti Americe?
Musím říct, že jsem si na něho zvykl celkem rychle a vyhovuje mi.
Čím se podle tebe liší od hokeje v Evropě?
Je to rychlejší a důraznější hokej.
Zpátky k šampionátu – kromě utkání s Kanadou jsi odehrál i většinu zápasů v play-off. Těšilo tě, že v tebe trenéři vkládají důvěru?
Určitě, byl jsem rád za důvěru, kterou jsem dostal. Snažil jsem si každým zápasem zasloužit důvěru i na další a jsem rád, že jsem toho nakonec tolik odchytal.
Je pravda, že ses nakonec představil vlastně ve všech zápasech proti zámořským soupeřům a nakonec i v utkání o bronz. Když ale mluvíme o trenérech – jaké pro tebe bylo pracovat pod taktovkou tak úspěšného reprezentačního gólmana, jakým je Ondřej Pavelec? Pochytil jsi od něho například nějaké tipy, které bys mohl v budoucnu zužitkovat?
Bylo to určitě super, ještě teď si pamatuji, když Ondra chytával v NHL a i na mistroství světa. Byl to skvělý gólman a měl nám opravdu co předat.
A vypadá to, že i předal. Celý tým fungoval pod koučem Radimem Rulíkem. Jak tobě osobně vyhovoval jeho systém, přístup, mentalita, …?
Já si myslím, že velice dobře, je to trenér, který má opravdu hodně zkušeností. Celý realizační tým byl výborný.
Vnímáš na hřišti to, co se děje na tribunách? Podpora v hledišti totiž byla na turnaji kromě zápasů Kanady celkem mizivá, diváky asi hokej v těchto letních měsících příliš nelákal. Jaké to bylo pro tebe, odehrát takový turnaj v srpnu? Měl jsi nějakou zvláštní přípravu?
Bylo to takový zvláštní, je pravda, že těch lidí tam moc nebylo, což je škoda. Já mám vždy rád, když se hraje před co nejvíce lidmi. Přípravu jsem měl stejnou, jen ta sezona začala dříve než normálně.
Další turnaj už by měl proběhnout v regulérním termínu, snad se tedy návštěvnost trochu zvedne. Měl bys zájem se v týmu představit i letos v zimě?
Stoprocentně, pro mě je reprezentovat zemi největší čest, vždy to byl pro mě největší cíl.
Tak to jsou určitě dobré zprávy i pro tým. Když ses vrátil z MS domů (nebo i během turnaje), byly nějaké ohlasy od rodiny, přátel nebo fanoušků?
Bylo jich celkem dost, hlavně po zápase s Kanadou a čtvrtfinále s Amerikou mi psalo dost lidí.
Zrovna po těchto zápasech to musely být pozitivní ohlasy, že? Jaký vzkaz ti třeba utkvěl?
Ano, ohlasy byly pozitivní, takhle si teď asi moc nevybavím.
Úplně na závěr mě zajímá, jaké máš vize do budoucna. Pro hodně hráčů je zlomovým okamžikem draft do NHL. Máš v nejvyšší zámořské soutěži nějaký vysněný tým, za který bys chtěl hrát? Případně, kdo je tvůj hokejový vzor, pokud nějaký máš?
Sen mám asi jako každý hráč NHL. Příští sezonu budu bojovat o to, abych si vybojoval smlouvu v NHL. Tým nějaký vysněný nemám, přál bych si tým, který by mi věřil a dal důvěru. A můj hokejový vzor je Carey Price.
Rozhovor zprostředkovala: Ivana Miklendová.