V exkluzivním rozhovoru jsme vyzpovídali brankáře PSG Berani Zlín Daniela Hufa. Svěřil se nám se svými plány na příští sezónu, jak prožíval vyřazení svého klubu a mnoho dalšího.
Chtěl jste být gólmanem už od dětství?
Rodiče mě vedli od mala k více sportům. Jednu dobu jsem dělal naráz čtyři sporty. Vím, že jsem hrál ping pong, tenis, hokej a ještě jsem chodil do plavání. Nejvíce u mě převažovaly ten hokej a tenis. Když jsem hrál hokej, tak jsem se vždy tlačil do branky a sledoval jsem i ostatní gólmany, takže mě to k tomu už táhlo. Ve třetí třídě přišel trenér, jestli by nechtěl být někdo gólmanem, že je místo, tak jsem po tom hned skočil. Chtěl jsem chytat, protože jsem kolikrát skákal do brány místo gólmana, který měl zrovna chytat, a chytal jsem místo něho. Když jsem si to vyzkoušel, tak jsem zjistil, že mě to fakt hodně baví, jen rodiče byli proti. Říkali mi, že mě nevychovávali, aby po mně ostatní stříleli pukem. Já jsem jim pak celý den brečel a říkal jsem, že chci opravdu chytat, tak mi to nakonec povolili. Od té doby jsem zůstal v bráně, ale zároveň jsem hrál i tenis. V nějakých patnácti letech jsem se rozhodl, že se budu naplno věnovat hokeji, takže šel tenis stranou. Od těch let beru chytání opravdu vážně a jsem tím v podstatě posedlý.
Jak vzpomínáte na svoje hokejové začátky?
Dobře (smích). Ono jich bylo více. Záleží, jak se na to člověk zpětně dívá. Strašně rád vzpomínám na různé turnaje, na které se v mládeži jezdívalo. Z těchto turnajů máme s klukama hodně zážitků, a proto na ně rád vzpomínám. I v dorostu jsme měli dobré úspěchy. Takže jsou to období, které si rád oživuji v paměti.
Vaše kariéra začala už v roce 2013 hned v mladém dorostu Zlína. Byl Zlín volbou číslo jedna nebo jste uvažoval i o jiném týmu?
Už od mala jsem ve Zlíně, takže jsem neuvažoval, že bych šel jinam. Dělal jsem zde školu a bydlíme tu jako rodina. Jsem tady spokojený, navíc Zlín je krásné město plné zeleně a parků. Mně se tady vždycky líbilo. Zároveň jsem to měl ze školy kousek na zimní stadion. Jen 5 minut pěšky takže jsem neustále přebíhal z jednoho místa na druhé. Baťovo město byla jasná volba. Nějak jsem neuvažoval o jiných týmech, zatím.
Změnil se nějak zimní stadion ve Zlíně od té doby, co zde hrajete?
Několikrát se za tu dobu natřelo zábradlí. Po každé sezóně se tam natře nanovo zábradlí, a to je jediné. Jinak je to stejné. Letos jsem se byl podívat u kluků v juniorce v šatně a ona se trochu změnila od doby, co jsem tam chodil. Je prostě hezčí. Mají hned vedle rozcvičovnu, což jsme my neměli. Když jsem se chtěl rozcvičit, tak jsem musel jít na chodbu. Junioři to mají teď lépe vybavené. Za tu dobu, co působím u A týmu je šatna pořád stejná. Trápí mě, že se pořád mluví o rekonstrukci stadionu, ale zatím je zimák pořád stejný. Pak přijedete do O2 arény nebo Třince a oni mají moderní haly. Věřím, že lidi, co mají tyto záležitosti na starosti, udělají vše proto, aby Zlín patřil i se zimákem opět k top týmům v České republice.
Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?
To je těžká otázka. Já jsem u mužského hokeje nezažil týmový úspěch. Jsem pouze 3 roky u áčka ve Zlíně a žádnou medaili jsme neuhráli. Takže to budou nějaké těžší zápasy, které se mi povedlo vychytat. Mnoho úspěchů mám v inline hokeji, který hraji doplňkově v létě. Máme bronzovou medaili z IIHF mistrovství světa jako Česko v mužích, se zlínským inlajnovým klubem IHC Devils jsme uhráli stříbrnou medaili v nejvyšší inlajnové soutěži a pak ještě se mi povedlo vychytat zlato na MS juniorů v inline hokeji. Takže toto jsou moje úspěchy. Jinak v ledním hokeji mám spíše postupné cíle a beru je jako svůj osobní úspěch. Třeba jsem měl nějaké zápasy, které jsem chtěl vyhrát. Letos jsem si splnil, že jsem chtěl jednou porazit Spartu v O2 aréně, což se mi povedlo. Nebo například výhra s nulou proti Kometě, když jsem byl první rok v mužích, tak to beru jako takový velký úspěch. Hlavně ty začátky jsou důležité, neboť člověk ukáže, zda umí chytat nebo mu to taky nemusí vyjít a nikam se nedostane. Jsem rád, že se mi první zápasy povedly. Když jsem naskočil na první zápas doma proti Kladnu, tak jsem byl s Jágrem vyhlášen jako nejlepší hráč zápasu. Tenkrát mi to moc pomohlo po psychické stránce a byl to příjemný zážitek. Určitě mi to pomohlo do dalších zápasů v mojí kariéře. Týmové úspěchy postupně přijdou s časem, kdy budu dostávat více prostoru v bráně. Věřím tomu.
Máte nějaký nesplněný sen, kterého byste chtěl dosáhnout ještě před koncem vaší kariéry?
Těch mám ještě hodně. Jsem teprve na začátku. Letos to dopadlo, jak to dopadlo a tím pádem mám i nový cíl. Já o tom nerad mluvím konkrétně. Jsem totiž v těchto věcech hodně pověrčivý, že se to pak nemusí splnit. Rád o tom mluvím, až se to splní. Určitě mám těch cílů spoustu a právě říkám, že letos mi nějaký cíl přibyl na moji nástěnku. Já osobně pro to dělám všechno, aby se ten cíl splnil. Věřím, že se to povede. Když splním nějaký cíl, tak si ho na nástěnce odškrtávám. Například ta Sparta tam byla. To bylo příjemné, protože jsem se dozvěděl, že mám chytat a doma jsem říkal, že bych chtěl Pražany porazit. Hlavou mi letěla myšlenka, že se to může stát při tomto zápasu a ono se to vážně podařilo.
Na kterém stadionu se vám chytá nejhůře?
Já nějak nemám stadion, kde by se mi nejhůře chytalo. Věnuji se totiž hodně tréninku očí, a to mi pomohlo na různých stadionech. Všude je například jiné hlediště a zároveň i jiné nasvícení zimáku. Dříve to mohlo člověka trochu ovlivnit, ale teď už je to v pohodě díky cvičení. Puk a brána jsou na každém zimáku stejné.
Tím pádem asi nemáte žádný neoblíbený tým, proti kterému se vám špatně chytá, že?
Ne, tak to opravdu žádný nemám, protože když jdu do brány, tak se neohlížím na soupeře. Beru to tak, že puk je pořád stejně černý a placatý a mým úkolem je ho pokaždé chytat. Každou situaci řeším tak, abych ji dobře vyhodnotil, a nějak nerozlišuji, kdo proti mně jede nebo proti komu hrajeme. Před každým zápasem si nastuduji protihráče a jak ten daný tým hraje přesilovky, ale jinak ke každému zápasu přistupuji úplně totožně, takže ani nic nepodcením a zároveň se ničeho nebojím, to vůbec.
Jak vzpomínáte na zápasy s prázdnými tribunami?
Dost mě to mrzelo, protože to bylo minulou sezónu a to jsem dostal hodně prostoru, že jsem odchytal více zápasů než Libor Kašík. Měl jsem i více výher, tak mě to mrzelo, protože bylo prázdné hlediště a nebylo to s kým oslavit. Už jako malý jsem se těšil na děkovačky s fanoušky a nemohl jsem to kvůli tomu zažít. Vždycky mi pak bylo líto, když se vyhrál zápas, například televizní utkání s Plzní 2:0, a bylo prázdno na stadionu. Zároveň to bylo zvláštní období, jelikož ty zápasy měly tréninkovou atmosféru. Všude bylo ticho a úplně všechno bylo slyšet, jak si hráči volají o nahrávky a jak na sebe řveme pokyny. V tomto to mělo výhodu, že jsme se všichni slyšeli, ale současně nás neměl kdo povzbuzovat a hnát. Pozitivní na tom bylo, že mi lidé psali na sociálních sítích, potkali ve městě nebo poznali a řekli mi, že mi fandili a podporovali mě. Byl to příjemný pocit a jsem z našich fanoušků nadšený. Za sebe musím říct, že mě moc povzbuzují.
Jaký vztah máte s Liborem Kašíkem?
Musím říct, že já když jsem už v šestnácti letech trénoval s áčkem, tak už byl u týmu a přijal mě dobře. Nebyl na mě nějak hnusný nebo podobně. Myslím si, že spolu máme pohodový vztah. V začátcích mi radil a pomáhal mi. Máme spolu dobrý vztah a nějaké konflikty spolu nemáme. Jsme spolu podle mě zadobře. Chci říct, že jsem měl štěstí na to, že jsem v mužích byl ve dvojici zrovna s Kašou, protože oba jsme vážně hodně soutěživý i mimo led a v podstatě jsme každý trénink mezi sebou soutěžili. To si myslím, že nás oba posouvalo k tomu ze sebe vymáčknout to nejlepší a nic nevypustit.
Letošní sezóna byla pro Berany zlomová, jak byste ji zhodnotil vy?
Dost mě to trápí a mrzí, že jsme sestoupili. Nejvíc mě na tom štvalo, že jsem nedostal tolik prostoru, abych se mohl o to pokračování v lize nějak porvat. Prostě mi přijde, že jsem svými výkony nějak nepřispěl k udržení. Letos jsem tolik zápasů nechytal a hodně mě to sužovalo i to, kolik toho prostoru dostávám. V tomhle jsem měl menší povzbuzení, když jsem odchytal poslední čtyři utkání, kdy jsem byl jednička, tak jsme měli těžké soupeře (Sparta, Plzeň, Pardubice a opět Sparta). Tak jsem se snažil ukázat lidem ve vedení a trenérům, že mi mohli dát více prostoru. Celkem se mi ty čtyři zápasy povedly a uhráli jsme i dobré výsledky. Nad Plzní jsme vyhráli na nájezdy, kdy se mi povedlo chytit všechny nájezdy. Toto beru jako povzbuzení pro sebe osobně a jako takový výsledek mojí celosezónní práce, kterou jsem vkládal do každodenních tréninků s cílem se posouvat. Soustředil jsem se hlavně na svoje rozvíjení. Jinak mě průběh sezóny i s výsledkem sestupu hodně trápí. Tajně doufám, že dostanu více prostoru a možnost to své město posunout zase zpátky mezi elitu. Toto je teď moje největší motivace. V podstatě jsem si po konci všech utkání nedal oddych a denně trénuji. S kondičním trenérem už pracujeme na tom, abych byl na další sezónu co nejvíce připravený. Chci přispět k tomu, abychom napravili reputaci Zlína a udělali z něj dobrou značku.
Plánujete nějaké změny na příští sezónu?
Zatím asi jen to, že jsem si po sezóně nedal žádné volno. Letos mám šest měsíců na to, abych se připravil. Jak jsem říkal, tak s kondičním trenérem jsme na to hned vletěli. Chtěl jsem po něm, aby mi nachystal plán přípravy. Mám v úmyslu se na další sezónu co nejlépe připravit. Pořád myslím jen na to, abychom se dostali zpátky do extraligy.
Budete mít během těch šesti měsíců i nějakou pauzu?
Samozřejmě, že budeme mít letní přípravu a máme naplánované i tři týdny volna, které vychází nějak předtím, než se půjde na led. Mám tam už naplánovanou i nějakou dovolenou. Beru to tak, že některé týmy ještě pořád hrají, a právě proto simuluji to, že jsem pořád v zápřahu. Ti hráči, kteří hrají tak mají výhodu, že se mohou pořád zlepšovat i teď. Pro mě sezóna ještě neskončila, proto cvičím. Jak bude volno, tak mám vše s Liborem Chytilem pořešený a rozvrhnutý. Musím říct, že jsem s jeho příchodem velmi spokojený. Od té doby podle mě šly i výkony hráčů nahoru, protože nás výborně připravuje. Teď se zaměřujeme na mobilitu kloubů, abychom zlepšili rozsahy a tyto věci. Vylepšujeme i základy a on to má postupně rozdělené tak, abych byl v září nejlíp nachystaný. Věřím, že mě připraví nejlépe, jak dokáže.
Dozvěděla jsem se o vás, že hrajete rád ping pong v domácí tělocvičně s tátou a že jste hrál v mládí i tenis, proto se ptám, který sport máte radši?
Já musím říct, že to byl určitě hokej a tenis. Ping pong mě taky hodně baví a hrávám ho skoro každý den. Já jsem takový, že přes léto je mi jedno, jakému sportu se věnuji. Mám totiž rád hry a soutěže. Hrnu se do kteréhokoliv sportu, který vidím. Je jasné, že hokejem žiji. Přes léto vede inline hokej, který vnímám jako nejdůležitější součást té letní přípravy. Tam se člověk v podstatě zapotí, jak kdyby chytal dvě hodiny v sauně a ještě k tomu v kuse. Přiznám se, že mě v teplém období láká i tenis, dokonce i teď ho chodím na kurty hrát. Kdybych neuspěl v hokeji, tak se určitě věnuji profi tenisu, jelikož mě taky strašně baví.
Co jinak děláte kromě sportu ve volném čase?
Trávím hodně času s rodinou. Teď se snažím vynahradit přítelkyni tu sezónu, která je vždycky náročná i pro ni, a to hlavně psychicky. Když člověka trápí výsledky, tak to většinou odnese i ona, zároveň jí to i sužuje. Přes sezónu se o mě stará po všech stránkách, a proto jí chci teď ten volný čas, který mám, věnovat. Snažím se vymyslet nějaké společné výlety. Nedávno jsme našli další společné dva koníčky, že teď chodíme hodně na túry. Minulý víkend jsme byli na Lysé hoře a nekoupili jsme si protiskluzové návleky na boty, tak byla sranda. Takže jsme šli bez nich a v kopci to byl samý led, tak jsme se plazili po čtyřech a cesta dolů byla ještě srandovnější, protože jsme oba dva párkrát spadli. Snažíme se vždycky o tom víkendu někam vyjet a vyjít nějaký kopec, a pak jsme začali dělat hodně na zahradě. Proběhla malá rekonstrukce, natřeli jsme něco nově a zasadili i pár nových stromků a keřů. Hodně spolu děláme teď i na zahradě a člověka to hodně odreaguje. Navíc mám z toho obrovskou radost, když ji doděláme a zasadíme keř. Teď takto trávím volné chvíle, když nejsem na stadionu. Jelikož každý den jezdím do posilovny, a pak jak přijedu, tak přes ten týden spolu ten čas strávíme a na víkendy plánujeme ty výlety.
Naše nejvyšší hokejová soutěž se blíží ke konci, koho tipujete jako vítěze?
Velkým favoritem je určitě Třinec, protože ti útočí na ZLATÝ HATTRICK. Přiznám se, že jsem to přál i takto Českým Budějovicím, které se v poslední době hodně zvedly. Strašně na tom klubu vedení zapracovalo, a v podstatě za krátkou dobu se dostaly do semifinále. Takže za tu tvrdou práci jsem jim to přál. V semifinále byly všechny týmy vážně dobré a rozhodovalo i momentální štěstí. Sparta se dlouhodobě snaží ten titul udělat, takže to bude zajímavé, ale fandil jsem “Hráškovi” jako inline hokejistovi.
Děkuji za rozhovor a za celý tým MH přeji hodně brankářských i životních úspěchů.
Autorka: Michaela Churavá