Bývalý skvělý útočník, trenér a legenda. To jsou výrazy, kterými by šlo definovat litvínovského odchovance Ivana Hlinku. Narodil se 26. ledna 1950 v Mostě a o šest let později nastoupil do mládežnického týmu Litvínova. Seniorskou nejvyšší soutěž hrál poprvé 4. prosince 1966 proti Pardubicím. Tehdy mu bylo pouhých 16 let. Rychle si vybudoval jméno nejen v týmu, ale v celé lize. Už ve druhé sezóně platil za jednoho z nejlepších hráčů kádru, kdy se v pouhých dvaceti letech stal kapitánem Litvínova a v letech 1970 až 1978 byl nejlepším střelcem domácí ligy.
V devatenácti letech si odbyl svou premiéru v národním týmu proti Kanadě s dvěma vstřelenými góly. V letech 1972, 1976 a 1977 pomohl reprezentaci k vítězství na Mistrovství světa a k úspěchům v sedmdesátých letech přidal ještě dvě stříbra z Olympijských her a to v roce 1972 a 1976. V roce 1981 legálně podepsal smlouvu s Vancouver Canucks a spolu s Jiřím Bublou se stali prvními československými hráči, kteří hráli v zámoří legálně. Hlinka ve své premiérové sezoně zazářil. Nasbíral 60 kanadských bodů a až do roku 2019 držel klubový rekord počtů bodů nováčka v týmu. Vancouver se probojoval do samotného finále o Stanley Cup. Podlehl tehdy neporazitelnému New York Islanders.
Ve své druhé a také poslední sezoně v NHL nasbíral celkem 63 bodů. Po ročníku, který nebyl pro Vancouver zrovna vydařený se vrátil zpět do Evropy. Dva roky odehrál ve švýcarském EV Zug a vrátil se zpět do Litvínova v roli trenéra. V ročníku 1986/87 dokonce nastupoval na ledě jako hrající trenér. Dokázal tým dostat ze dna tabulky během které se týmu povedla šňůra osmi zápasů bez prohry. Krátce si střihl i trenérské angažmá v německém Freiburgu a v roce 1991 začal trénovat československou reprezentaci. S národním týmem slavil bronz z mistrovství světa a také bronz z Olympiády v Albertville.
Poprvé se s reprezentací loučil po MS v Itálii 1994, kde Češi skončili sedmí. Druhá reprezentační štace započala roku 1997. Roku 1998 přivezl z Olympiády z Nagana jako trenér zlaté medaile a zapsal se nesmazatelným písmem do dějin našeho hokeje. Jednalo se o první olympiádu, kdy mohli vycestovat hráči z NHL. S reprezentací zvládl ještě v roce 1999 započít zlatý hattrick. Je rok 2000 a Ivan Hlinka odchází do zámoří. Stal se trenérem týmu NHL, Pittsburgh Penguins. V Pittsburghu to tehdy českými jmény žilo. V sestavě nechyběl Jaromír Jágr a nebo Martin Straka. Spolu s finským trenérem Alpem Suhonenem se stali prvními evropskými trenéry v nejslavnější hokejové lize světa. V prvním ročníku Tučňáci prošli do semifinále Stanley Cupu, ale ve druhém prohráli úvodní 4 zápasy a Hlinka byl propuštěn.
V květnu 2004 po MS v Praze byl znova povolán do reprezentace, aby složil tým pro Světový pohár. Třetí epizodu v reprezentaci nedokončil. 16. srpna tedy 3 dny před reprezentačním srazem měl u Karlových Varů autonehodu. Prvně se uvažovalo, že Česko na Světovém poháru ani nenastoupí. Nakonec reprezentaci převzal Vladimír Růžička a Češi skončili v semifinále. Ivan Hlinka má z prvního manželství jednoho syna, který se také jmenuje Ivan. Je po něm pojmenovaný zimní stadion v Litvínově a převzal medaili za zásluhy. Jeho stopa zde zůstane dlouho i po smrti.