Otázka na začátek: Co vás vlastně přivedlo k hokeji?
„Celá naše rodina je hokejová. Taťka byl gólman, brácha také hraje, a i můj strejda hrál hokej, takže asi ani nic jiného nepřipadalo v úvahu. Ve třech letech jsem začal hrát hokej a zatím v tom pokračuju.“
Měl jste nebo stále máte nějaký svůj hokejový vzor?
„Když to vezmu po lidské stránce, tak to je určitě můj brácha. Po stránce hokejové mám teď velký vzor v Nathanu MacKinnonovi, protože patří asi k nejlepším hráčům NHL, možná je aktuálně dokonce nejlepší na světě. Určitě hodně sleduju Davida Pastrňáka, ale když jsem byl v kabině s MacKinnonem, tak jsem se snažil koukat jenom na něho. Takže bych řekl jeho.“
S hokejem jste začínal ve Žďáru nad Sázavou. Jak vzpomínáte na tehdejší angažmá?
„Tam jsem prožil celé své mládí a určitě na to nezapomenu, protože Žďár mě vychoval. Pardubice mi pomohly k velkému hokeji, ale ve Žďáru mi určitě také pomohli a užíval jsem si tam mládí spolu s Martinem Nečasem, s Tomášem Havránkem… Měli jsme super partu a podařilo se nám postoupit z ligy mladšího dorostu do extraligy, takže na to určitě vzpomínám rád.“
A napadlo by vás tenkrát, že o pár let později budete hrát nejprestižnější hokejovou ligu světa?
„Určitě ne. Nenapadlo mě, že kluk ze Žďáru to může dotáhnout takhle daleko, to stejné asi Neči (Martin Nečas, pozn. autora). Když jsem byl ve Žďáru, tak bylo mým cílem dostat se do extraligy, do Pardubic. Pak když jsem byl v extralize, tak jsem si postupně dával cíle vyšší a vyšší, a to později bylo NHL. To se mi splnilo taky a teď je dalším cílem vydržet v NHL co nejdéle a podávat co nejlepší výkony.“
Komu jste fandil v NHL, než vás draftovalo Colorado?
„Fandil jsem Bostonu, protože tam byl Pasta (David Pastrňák, pozn. autora) a když jsem byl úplně malý, tak jsem hodně fandil klubům, kde působil Jarda Jágr. Ať to byl Pittsburgh, Rangers, zkrátka tyto týmy. Ale než jsem byl draftován, tak jsem fandil Bostonu.“
Jak velký tlak jste zažíval, když si vás vybral tým NHL rovnou v prvním kole draftu?
„Když se vrátím v čase před začátek draftu, tak my jsme tam letěli o tři dny dřív, protože já jsem musel odjet z combine testů kvůli nějaké vadě na srdíčku, kterou mi našli. Takže jsem musel opustit combine draft, tady jsem podstoupil takovou lehkou operaci, ani to nakonec nebyla operace srdce. Pak jsem letěl na draft s tím, že vůbec nevím, co mám očekávat. Původně jsem čekal, že budu draftován v prvním kole, ale po tom, co se mi tam stalo jsem nevěděl, jestli si mě vůbec někdo vybere. Takže jsem šel normálně na první den draftu, respektive jenom první kolo a pořád jsem nějak doufal, že zazní moje jméno. A když pickovalo Colorado jako šestnácté, tak bylo moje jméno a hrozně se mi ulevilo.“
Stal jste se druhým nejvýše draftovaným Čechem v Coloradu. Cítíte, že na vás vedení klubu spoléhá jako na budoucnost Avalanche?
„Asi ano. Určitě, protože většinou v těch prvních kolech si od hráčů slibují hodně, takže vím, že očekávání jsou. Teď jsem byl první dva roky na farmě (v AHL, pozn. autora), nějak jsem si zvykal na tu Ameriku a myslím si, že pak když jsem byl nahoře, tak jsem ukázal, že to hrát můžu. Teď už je jenom na mně, jak se s tím popasuju a porvu se o místo pro další sezónu.“
Jak na vás při prvních zápasech zapůsobila atmosféra NHL?
„Tak já jsem zvyklý na dobrou atmosféru z Pardubek, která vlastně patří mezi ty nejlepší. Pro mě vlastně úplně nejlepší v republice, plus asi ještě Kometa. Ale nedá se to samozřejmě srovnávat. Tam přijde dvacet tisíc lidí a sice se tam nefandí, není tam žádný kotel, ale jsou tam prostě slyšet – když je nějaká šance nebo bitka, tak jsou spokojení. Určitě jsem si užíval první zápas, když jsem hrál doma před fanoušky a ti byli slyšet skoro pořád, takže to bylo super.“
Jaký pocit bylo vstřelit první gól v NHL?
„Pocit to byl neskutečný, ale jde především o to, že to je asi moment, na který nikdy nezapomenu ve své kariéře, možná ani v životě. Jsem rád za to, že jsem si mohl splnit svůj dětský sen, protože spousta kluků o tom sní, ale nemají takové štěstí nebo se jim to nemůže podařit. Takže já jsem rád, že se mi to povedlo.“
A oslavoval jste gól nějak speciálně i mimo led?
„Vlastně ani ne, spíš až tady v Česku s rodinou a podobně. Po zápase jsme si dali pivko s mamkou, která tam byla, ale to je tak všechno. My jsme pak druhý den hned letěli na trip, takže nebyl ani čas nějak slavit.“
S kým z týmu se nejvíc bavíte, pokud z pochopitelných důvodů vynecháme Pavla Francouze?
„Tak hodně jsem se tam bavil s Evropany, jako byli Joonas Donskoi, Nikita Zadorov, hodně jsem se bavil s Tysonem Jostem, se kterým máme stejného agenta. Pak Matt Nieto, Bellemare byl super kluk. Ale tam se bavili všichni se všemi, i s MacKinnonem jsme se v klidu pobavili, takže úplně v pohodě.“
Jaké největší rozdíly mezi NHL a AHL jste zaznamenal?
„Když budu upřímný, tak pro mě bylo lehčí hrát v NHL než v AHL. Samozřejmě jsem odehrál jenom devět zápasů, takže můžu jenom tak nějak spekulovat, ale hrálo se mi tam zatím líp. Velký rozdíl byl v tom, že tam jsou všichni hodně hokejoví a ten hokej vám to usnadní – když každý ví, co má jak dělat. Ta farma je spíš jenom takový rychlý hokej, všechno do brány, hodně se dohrává. Takový jednodušší hokej, v NHL je to zajímavější, hraje se víc hlavou.“
Jak vycházíte s největšími hvězdami Lavin? Spoustu našich fanoušků například zajímá, jaký je Nathan MacKinnon mimo led.
„Tak Mac je určitě fajn kluk, je to lídr jak na ledě, tak mimo led. Je to typ člověka, se kterým jsem se zatím jinak v životě nestřetl. Není zlý nebo něco takového, ale chce být za každou cenu nejlepší a podle toho se na ledě i chová. Mimo led je úplně normální kluk jako ostatní. Ale na ledě chce být prostě nejlepší a chodí první na led. Musí z něj i poslední odejít, takže díky němu ani nesbírám kotouče. Má svoje rituály a my ho respektujeme, protože patří mezi nejlepší hráče na světě.“
Co říkáte na dosavadní výkony Avs v play-off?
„První sérii vlastně vyhráli 4:1, tu Arizonu docela smázli, ale teď narazili na Dallas, který hraje super týmově, rozjela se jim první lajna. Takže série je aktuálně 3:2, právě dnes (2. 9. 2020, pozn. autora), v noci hrají. Upřímně jsem nečekal, že Dallas kluky takhle potrápí, ale nezbývá nic jiného než vyhrát dva zápasy a otočit sérii, takže věřím, že to zvládnou a postoupí dál.“
Jak se Vám jako město líbí Denver, kde Avalanche své domácí zápasy hrají?
„Tak Denver má vlastně v uvozovkách jenom 700 tisíc obyvatel, je to hodně rozsáhlé, ale krásné město i díky horám. Zima je tam opravdu nádherná. A já jsem rád, že to není obrovské třeba jako New York. Na poměry Ameriky je to malé a klidné město.“
Pokud byste mohl vybrat nejlepší současnou pětku hráčů z NHL + brankáře, kdo by se mezi nimi objevil?
„Tak do brány bych dal asi Vasilevského. Možná to někoho překvapí, ale do obrany musím dát Makara – to, co předvádí ve své první sezóně v NHL, je neskutečné. Určitě by se tam vešlo velké množství hráčů, ale dávám Makara. A jako druhého beka k němu… *dlouho se rozmýšlí* Každý tým má skvělého obránce… Třeba Hedman hraje velmi dobře, takže dávám Hedmana a Makara. A do útoku MacKinnona, McDavida a Crosbyho.“
Máte nějaký rituál před zápasem?
„Vždycky před zápasem si ve Starbucks dávám horkou čokoládu. A to je asi tak všechno.“
Pociťujete před utkáním nervozitu? Co vám případně pomáhá se zklidnit?
„Nervozitu už ne, ale před prvním zápasem v NHL jsem byl trošku nervózní. Po první střele to ze mě naštěstí spadlo, takže tak. Ale nebývám nervózní.“
Plánujete odehrát část příští sezóny v extralize? Řeší se například dohoda s Dynamem Pardubice nebo jiným týmem?
„Určitě to jako myšlenku mám, aktuálně trénuju už asi dva nebo dva a půl měsíce s Pardubicemi. Jiný tým ani nepřipadá v úvahu, řeší se jen Dynamo. Já tu situaci ale neovlivním, to záleží na tom, jak se Colorado domluví s Pardubicemi. Jestli dostanu svolení tady hrát, tak budu rád a začnu sezónu tady.“
Jaký máte názor na vedení mládeže v České republice?
„Pokud mám být upřímný, tak si asi každý nějak všimnul, že situace aktuálně není tak super, jako to bývalo. Myslím si, že třeba Švýcarsko a Německo nás teď trochu předskočilo a my musíme prostě zabrat a pracovat s tou mládeží nějak líp, abychom se znovu dostali před ně. Myslím, že je škoda, že zrovna Švýcarsko a Německo jsou před námi. Jsme velký hokejový národ, který vychoval spoustu super hráčů a když se tady bude dobře pracovat s mládeží a ti kluci nebudou třeba už v dorostu utíkat do Švédska, do Finska a zůstanou tady, tak bude jenom líp. Když ti kluci odchází pryč, tak je tady něco asi špatně, to si myslím já. Protože já jsem tady vlastně byl až do áčka a hrozně mi to pomohlo. Takže doufám, že se to zlepší, což já pochopitelně neovlivním. Tam záleží na vedení, co s tím udělají a doufám, že se to nějak posune k lepšímu.“
Jaké jsou vaše plány do budoucna, kam byste to chtěl jednou dotáhnout?
„Tak do budoucna bych chtěl určitě odehrát co nejvíc sezón v NHL, být tam platným hráčem pro tým. A mým cílem je vyhrát s národním týmem nějaké mistrovství světa nebo zimní hry. Vím, že to bude hodně těžké, ale každý kluk sní o tom vyhrát něco s reprezentací. To stejné platí samozřejmě pro Stanley Cup, ale repre je repre, takže to je do budoucna moje přání nebo sen.“
Moc děkujeme Martinovi za rozhovor a přejeme hodně štěstí na ledě i mimo něj!